Tak už zbývá méně, než půlka dne starého roku. Znáte to: Včerejšek je historie. Zítřek tajemství. Dnešek je dar. Život je neobyčejný a chuť každého momentu neopakovatelná.
Tak přemýšlím o roce, co mu odbíjí poslední hodiny života. Co mi přines, co mi naopak vzal...
Poprvé v životě jsem viděla moře.
Začala jsem zase chodit do školy.
Zase jsem začala kouřit.
Znovu jsem našla člověka, na kterého jsem v běhu svého života skoro zapomněla. Tu moji starou tetu, co za ní jednou za měsíc jezdím. Sestra mojí babičky. Dneska je to přesně 20 let, co umřela... Zapálila jsem jí svíčku, protože to byl snad můj nejmilejší člověk v životě...
Tuhle jsem někde četla, že někteří lidé přicházejí do našeho života a rychle odcházejí, někteří se stávají našimi přáteli a zůstanou na chvilku. Přesto zanechávají v našich srdcích nádherné stopy - a my nezůstaneme nikdy zcela stejní, protože dobří přátelé nás proměňují... Potkala jsem Dušana, kterého sice často nevídám, ale ráda ho vždycky potkám, protože je to neuvěřitelně inteligentní a chytrý chlap, navíc s výjimečným smyslem pro humor, co má dar skvěle pobavit lidi. Pak nesmím zapomenout na pana T., o němž tu byla mnohokrát řeč. Vstoupil mi do života jako blesk, převrátil všechno, co jsem měla urovnané a podařilo se mu probudit ve mně cosi, co jsem dosud nepoznala, velkou lásku. A protože každý mrak má pod růžovým lemem ukrytou šeď, poznala jsem taky jiné věci...Ale tak to v životě chodí. Člověk má poznat i zlé, aby věděl a vážil si toho, co je dobré a poznal, co má v životě cenu.
A co dál? Dál šel rok v zaběhaných kolejích, den střídal den jako korálky na niti a já děkuju, že se ta nit v tomto roce nepřetrhla.
Do příštího roku přeju pevné nitě a spoustu různobarevných korálků. Vám všem a taky sobě.
Žádné komentáře:
Okomentovat