To zas byl pátek...
Tradičně jako každý rok od dob, co znám Janu, měl proběhnout včera předvánoční večírek, protože vánoce spolu samozřejmě netrávíme. Věrny tradici jsme teda i letos plny radosti a očekávání vyrazily... Vlastně, jinak. Plna radosti a očekávání vyrazila jenom Jana. Já jsem vyrazila zachmuřená a třetího nám dělala moje depka, která se ke mně v průběhu dne vetřela a ne a ne se vzdát a táhnout. K mému podivu mi nepomohlo ani víno, které mi Jana štědře nalívala. Tím mi pomohla jedině k tomu, že depka se skryla a vyčkávala na příhodnější dobu a její místo zaujal na chvíli kámoš vocílka;-). Já byla docela nabroušená na všechny a na všechno a nikam se mi nechtělo... Stejně mě ale protáhla pár podnikama, kde to stálo za velké kulové, páč bylo všude narváno a to lidma z podnikových večírků. Ti jsou jasní na první pohled. Výjimečně mají propustku z domova a snaží si to hezky užít. Ožralí jak cepelíni, když osloví nějakou kočičku, neobratně schovávají za zádama levačku, na které se blýská snubák a pravou se snaží potenciální oběť ochmatávat... tak těchhle týpků byly v pátek plné nálevny. Seděly jsme s Janou u baru a každou chvilku se tam nějaký ten ometák vyskytl... na vocílku si ale nepřišli, takže jsem s nima hezky vyběhla. Naštěstí nemuselo dojít na rány (páč sice nemám moc sílu, zato ale kurevský švih;-). Jakákoliv další zábava skončila v momentě, kdy Jana chtěla jít tančit, zrovna, když se k nám propracovali davem tři snědokožci a okamžitě zahájili nenucenou konverzaci a vyrukovali s pozváním k tanci. Hlavou mi bleskla jedna velká pravda, totiž že všude dobře, doma nejlíp. Tak jsem zavelela k rychlému ústupu a nabrali jsme směr sweet home.
Zač to asi tak mohlo stát ráno?
Ráno bylo adekvátní nočním zážitkům, byla jsem jak po ráně mezi světla.. ze zrcadla na mě koukal opět starý známý moučný červík, tak jsem se s tím nepárala, natřela si tmavší mejkap nakreslila oči a nějakou tu pusu na obličej, na hlavu narazila kšiltovku, zahalila se do černého hávu a oblaku drahého parfému, co měl přehlušit pozůstatky hospodského odéru a vyrazila dokoupit vánoční dary. A město vytáhlo na světlo mou depku. Ani letos jsem nepochopila, že si tolik národa nechává všechno na poslední chvílí.. a stresík jede. Auta troubí, brzdí, lidi se tváří jak prdel, sakrujou, plijou po chodníkách a jsou vůbec hezky vánočně naladění;-). Rychlostí blesku jsem koupila dvě hebla a po anglicku se vytratila domů. Tam jsem hořce zaplakala nad svým osudem při balení dárků, páč to se vánoční chandra projevila v plné kondici a u mě naopak vyvstaly sebelítostné sklony... naštěstí tyto stavy netrvají dlouho, takže po chvíli jsem se na situaci podívala racionálně, řekla si: Josef, zachovej klid a nepodlíhej vokamžitejm dojmům, a být masochista a mít jednu ruku dlouhou, tak si nasekám pár na prdel....
Stejně jsou tyhle vánoce divné...
Žádné komentáře:
Okomentovat