Dospávám spánkový deficit, koukám na nudnou televizi a čtu. Dostala jsem od Davida knížku Paula Coelha Jako řeka, jež plyne. Jeden z mých oblíbených spisovatelů, knížka příběhů se nepodobá jeho ostatním knihám, ale je v ní hodně velkých věcí. Třeba příběh o tužce. Nakolik jsou lidi tužkám podobni. Koho by to napadlo...
„Tužka má pět vlastností, a když si je udržíš i ty, bude ti na světě vždycky dobře. První vlastnost: můžeš dělat velké věci ale nikdy nesmíš zapomenout, že existuje Ruka, jež řídí tvé kroky. Této ruce říkáme Bůh a On tě má vždy vést podle své vůle. Druhá vlastnost: čas od času musíme přestat psát a použít ořezávátko. To tužce trochu ubližuje, ale je ostřejší. Proto musíš občas snést nějakou bolest, která z tebe učiní lepšího člověka. Třetí vlastnost. Tužka nám vždy umožní, abychom vzali gumu a vymazali chybu. Uvědom si že opravit něco, co jsme udělali, nemusí být špatné, ale je to naopak důležité, abychom setrvali na správné cestě. Čtvrtá vlastnost: na tužce není nejdůležitější dřevo nebo vnější tvar, nýbrž tuha, jež je uvnitř. Proto vždy dávej pozor na to, co se děje v tvém nitru. A konečně pátá vlastnost: tužka vždy zanechává stopu. Stejně tak nic, co v životě uděláš, nezůstane bez následků, a proto si buď dobře vědom toho, co činíš."
A protože tenhle rok má už na kahánku a není od věci si udělat malou inventuru v duši, já bych gumovala a gumovala... ten včerejší zbytečný konflikt, chyby, které jsem udělala nejen tento rok, ale kdykoliv zpátky v čase... jak opravit staré zaprášené chyby? Nemyslím, že by to šlo. Asi je líp zkusit na ně zapomenout a nechat je v propadlišti dějin. A do budoucna zkusit je už neopakovat... Píšu "zkusit", protože vím, že někdy ani opakované seky nepřinutí člověka dělat věci jinak...
Tak to tedy v příštím roce alespoň zkusím...
Žádné komentáře:
Okomentovat