No a je to za náma. Tak ještě silvestra a je tu nový rok.
Vánoce se nakonec docela vydařily. Strávila jsem je s našima v notně prořídlém kruhu rodinném. Připadala jsem si jako docela hloupě, když jsem coby nejmladší účastnící se člen musela po kolenou vrhnout pod vánoční strom a vyhledávat dárky, určené nám třem.. ale nebylo zbytí. Mamina artróza, otec plotýnky... já zatím držím pokupě, tak hybaj pod smrk!
S mou předtuchou týkající se vánočních darů jsem se ani tentokrát nemýlila. Nechyběly ručníky, utěráky, mydélka (tentokrát pouze tekuté!), šampón, fusakle hned patery, ovšem pozor! Návdavkem polštářek a cedník na nudle. Tak jsem vybavená do dalšího potenciálního svazku.
Po celý ten sváteční den jsem si měrou vrchovatou dopřávala dobrého jídla a moku. Nemohla jsem totiž kouřit, páč u našich kouření zakázáno a já jsem vedena v evidenci coby napravený kuřák. Takže cigarety jsem hbitě nahrazovala chlebíčkama, oříškama, cukrovíčkem a vánočkou. Pak ten ploutvonožec a bramborový salát.... To nezůstalo bez následků, páč po rozcvičce pod smrkem se mi mírně zvedl kufr a po deváté večer jsem se raději odebrala na zdravotní procházku vesnicí. Nikoho jsem nepotkala, nutno podotkout - naštěstí, páč celou cestu mě provázel neodbytný dojem, že za každým dalším rohem hodím šavli, páč se mi to dralo horem a taky pádem ven... ve finále to jedna tajná cigareta ve stínu sochy svatého Jana napravila a mě se konečně ulevilo...
Včera jsem dorazila s báglem všech těch prezentů domů a hned si to hrnu ke kompu, abych mrkla, co je ve světě nového... a šup! Komp v prdeli! Nemyslím tím, že by nebyl doma, na svém místě a hezky na mě nečekal, ale na mé mačkání cuplíku ve snaze ho zapnout ale vůbec nereagoval! Bágl i s prezentama letěl do kouta a já se na to vrhla znovu a důkladněji.. nic. Prostě NIC. A pak jsem si vzpomněla na pana Murphyho a tu jeho průpovídku o nešťastné trojici a v tu chvíli mi to seplo: tiskárna, pračka a teď komp. Jasně. Vánoční pohoda v háji. Vůbec jsem se nerozčilovala. Odpojila jsem kabely a řekla si, že zítra to beru někomu do servisu, ať mi to ale hezky rychle zprovozní....
Dneska byl tedy smutný den. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. V bedně pohádky, co mě nebaví, tak jsem přečetla nového přítele knihu a pak zas nuda... vytáhla jsem němčinu... vydrželo mi to 15 minut... ušila jsem čoklové svetřík ze starého roláku, ať se v mrazu nenachladí, čubina... a co dál... šla jsem kouřit ven a potkala souseda, tak jsem s ním dala řeč, postěžovala si na svůj mrzký osud, co mě pronásledují za rány.. a on se nabídl, že se na komp přijde mrknout! Sláva! Přišel, vrtal se v tom víc, jak dvě hodiny, ale funguje to! Nevím, sice, jak dlouho, páč některé součástky prý potřebujou servis jako sůl, ale to bude dobrý! To už se nějak zařídí! Hlavně, že je to teď v cajku! Odměnila jsem jeho ochotu a úspěch třema štamprlema slivky, co se krčila v ledničce už docela dlouho a návdavkem dostal jedny davidofky, ať si chlapec užije luxusu. Spravil mi komp a taky náladu.
Tak díky, sousede! Dnes máš pro mě andělská křídla!
Žádné komentáře:
Okomentovat