.. a když tak přemýšlím, tak tenhle song Máří Madgalény je ten pravý:
Mít rád bližního svého, co na tom je tak zlého?
Avšak já jsem v rozpacích, tělem svým jej hřát
nebo mám mu tvář, jen vzácnou mastí třít?
Hřích jak stín mě doprovázel, bez citů bez extáze
Je ten tam, dnes vyčítám, si ty spousty mužů z dávných dnů,
Zda soudí mě se ptám? - Na to se ptám
Nevím jak s ním hnout průchod citům dát
Je to muž, ne Bůh! Jako led chci tát
Na věky věků být pouze s ním! Proč se touhy vzdát
Znám dost mužů, jejich vášní, včem je však tenhle zvláštní?
Příčinou je vlastně on, že už nejsem hříšnou tedy tou co dřív
a k pláči mívám sklon - mám k pláči sklon
Vím však, kdyby znenadání, zapomněl, co mu brání
a na mě sáh, mě uchopil, pak zřel by tvář mou v rozpacích,
Jen pouhý sen by zbyl jen sen by zbyl, jen sen by zbyl...
...škoda, že je to právě jenom song... anebo ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat