Home, sweet home...
Těším se domů! Už mě to tu dneska nebaví...včera proběhl další z filmových večerů pod lampou, tentokrát dávali hororový žánr, film by snad byl docela v pohodě, akorát že se kousal a kousal a my se málem při konci ukousali nudou... nejnapínavější scény... krrrr... zas nic... rozpáraný pes.... ukousnutá noha... krrrr.. ani nevím, čí... ženská to má za sebou... krr... co se jí stalo se patrně nikdy nedovím... a tak to asi nějak probíhalo. Zato když jel karavan pouští a v něm probíhaly pro pointu filmu velmi "zásadní" dialogy, tak placka šlapala jak hodinky... inu, zas trošku té smůly... ale nejde o život, nejde o nic, ne?
Ráno jsem šla do práce později, páč jsem měla domluvenu návštěvu léčitelky lidských duší. Jenže ta si toho domluvila na stejnou hodinu jaksi více a na některé z nás se tedy nedostalo... škoda! S ní se vždycky dobře pobavím! Což tedy zcela jistě není účelem mé návštěvy, páč tím pravým smyslem je vyzpovídat se ze svých trápení a nastínit jí, kterak je řeším, a ona dává na základě toho cenné rady a říká mi, kde dělám chyby a jak to tedy mám správně dělat. Tak na to jsem se vybodla asi po prvních třech sezeních a aktuálně je to u mě tak, že na otázku: "Tak jak se máte, co je nového?" spustím jako kulomet, ona nestačí říct ani popel, jen se potutelně směje, občas to nevydrží a docela nahlas se chechtá a vždycky přitom kroutí hlavou a semtam (aby se neřeklo) něco ťukne do kompu. Na konci návštěvy mi řekne, že tam nechodím, abych jí dělala estrádu, ale z jiných, patrně jen jí známých důvodů (páč já jiný důvod fakt neznám!) a... přijďte zase za měsíc! Tak o tohle jsem dneska přišla...
No, není to škoda?
Žádné komentáře:
Okomentovat