DEN DRAŽEBNÍ

No tak už vím, jak vypadá exekuční dražba.

 

Byla to docela komedie, ale jen díky tomu, že zájemce o dražený pozemek byl jen jeden a to byla Jana. Takže jsme to měli v kapse. I když, než aukce začala, pořád chodili nějací lidi a Jana byla na vývrat, kdože jí to bude chtít vyfouknout. Dražil se totiž pozemek, uprostřed kterého se šibalsky nachází její vlastní pozemek a na něm její chatka. Zapeklitá situace, ke které došlo patrně shodou nešťastných náhod... ale to je jiná story. Podstatné je, že kdyby to koupil někdo jiný, Jana má po ptákách, páč se k chatce taky už nikdy nemusí dostat... škrobený licitátor a exekutor v jedné osobě rozdal čísla... teda jedno číslo, číslo 1, a po nezbytných formalitách jednou ranou kladívkem nemovitost přiklepl a my mohli jít slavit.

 

Byli jsme ve valašském šenku, kde sakra šetřili na topení, seděli jsme u krbu s nudlí u nosu, ale aspoň jsme se královsky pobavili při výběru jídla. Taková slepica ve spacáku, cicúry z kuřacka s plesnivů máčků nebo somálcův strožoch - no, kdo by odolal? Já jsem si nakonec dala pošátrané kozenky a Jana cosi prasečího. Ten název jsem si fakt nezapamatovala.... Ale bylo to dobré. Trochu jsme si taky zahrály na socky, když jsme požádali o dvě lžíce k jedné polévce, nakonec jsme to ale ukecaly na rozdělení do dvou talířů. Sociální pudy nás přešly při placení, kdy toto naše menu obnášelo s kafem a matonkou skoro šestset. Kdo čím zachází, tím také schází...

 

A tak s veselou a napucnutí jsme vyrazily k domovu. Měla jsem jásavou náladu, ovšem jen do doby, než jsem se na sebe mrkla v autě do zrcátka - a ztuhla jsem. Můj krk byl jak po nějaké prodělané závažné chorobě. Nejspíš se to podobalo skvrnitému tyfu! Fuj! Ještě že je doba mrazu a já měla rolák! Tak jsem zkroušeně přemýšlela, co to může být.. dyk si krk  poctivě den co den drhnu od svých, no, ať nekecám, 15 let. Takže o nějaké špíně nemůže být řeči... Ha! Že by jaterní skvrny? Ale na krku? Kdo to kdy viděl... a pak mě to došlo. Abych trošku ztmavila moučnou barvu, tak jsem se včera v noci naplácala dvěma vrstvama samoopalováku. Obličej dobrý, hodila bych se na ten somálský strožoch, ale krk to neustál. Páč jsem s tím nánosem se odebrala do duchen, asi mi ta duchna část krému setřela, něco schytal polštář.. no a jak jsem tak v noci zkroucená, tak to na krku nachytalo různé obrazce... no děs a hrůza! ještě že mám alpu, páč jsem to doma hned zčerstva dřela několika tampónama a už je to dobrý. Akorát teda, že už mám zas tu svou fádní bílou barvu... ale lepší jak leopardí vzor, no né?