Obchod vietnamského spoluobčana. Zboží všeho druhu.
Vlezu tam, páč vždycky něco koupím. Minimálně o pár kaček levnější jar na nádobí nebo kondicionér na vlasy.
Lála se hrabe v sekci potřeb pro kutily. Konečně něco nalézá. Gumicuk! Mě, do té doby neznámá věc, nachází svůj význam. Třicet korun za to chce chlapec vietnamský, platíme a spokojeně se ubíráme do baráku.
Gumicuk je potřebná věc k upevňování jakéhokoliv nákladu kamkoliv. Má na obou koncích jakési výmysly k upevnění a jinak je celý z gumy, takže pruží.. teda většinou.
Tenhle gumicuk se při natáhnutí ani nehnul. Zachoval dekórum a svou původní délku. Čili guma buď:
- zteřela,
- nebo tam nikdy nebyla.
Co s tim? Lála opět nasedá na bajka a vyráží kup reklamovat. Po chvíli se vrací a vítězoslavně mává čímsi kovovým.. vzali mi to! Ale prachy jsem nechtěl! Vzal jsem si pájku!
Pájku…
Jdu se raději koukat na televizi.
Lála se zaujetím hledá kus tavného kovu, aby novou pájku vyzkoušel. Vždycky jsem chtěl pájet… slyším ho.
To je divné.. ta pájka nemá žádný vypínač.. to se jenom tak strčí do zásuvky… slyším hlášení z kuchyně.
Chvíli je ticho, jen chrastí tavný kov a hrot nové pájky.
… pak se ozve rána a televize zhasne…
Ty vole… slyším hlesnou Lálu. On mi ten konec pájky vystřelil…a pááááááááááálííííííí…
Takže suma sumárum:
1.) Pájka na hovno,
2.) Vyhozená elektrika,
3.) Vypálená díra v kuchyňské lince.
No eště že to nešlo do oka.
