VEDLEJŠÍ ÚČINEK BARVENÍ VLASŮ

Už pár let si barvím své vlasy barvy myších hnízd na černo. Předtím to byla červená, blond a různé odstíny hnědé.

Zajímavé je, že i když v tom barvení už mám takovou praxi, dycky se mi na někde na obličeji vyskytnou fleky od barvy na vlasy. A logicky čím tmavší barva, tím hůř odstranitelné. V případě černomodré úspěch netřeba komentovat.

Dnes ráno jsem vstala brzy a když jsem prošmejdila byt a zjistila, že neni do čeho píchnout, tak mě napadlo, že bych si mohla nabarvit vlasy. To, že nejednalo zrovna o šťastný nápad po probuzení, jsem zjistila, když jsem si ty vlasy po půlhodině umyla, koukla do zrcadla a himl! Čelo kropenaté jak holubí vajco! Hned jsem si vzpomněla na příběh s barvením obočí a uchechtla se. No nic, to určitě pude dolů. Dneska máme rodinnou akci, kde bych měla vypadat dobře... 

Ale dolů to nejde. Černá barva zažraná do kůže odolává jakékoliv dostupné chemii. Smích mě už pomalu přechází, neb při důkladnější prohlídce zjišťuju, že krom čela mám modré uši  a krk!

Zoufale hledám na netu zaručené rady. Kolínská je úplně na hovno, alpa taky nic, zkouším prášek do pečiva. Dobrý nápad, akorát že skvrny snad ještě víc zmodraly. Nakonec zlatý hřeb - prý popel z cigaret a pleťový krém jsou bezkonkurenčně nejlepší odstraňovač fleků od barvy na vlasy. Věř a víra tvá učiní zázrak. Neohroženě se vrhám do experimentu. Popel dře kůži na hlavě, výsledek je zarudlý flek kolem černého...

Tentokrát jsem věřila málo. A už chápu, jak bylo tomu, co si barvil načerno obočí. Na rozdíl od něho naštěstí nejdu zítra do kolbenky;-).

AUTO PO DĚDOVI

Splnila jsem si svůj letitý sen. Koupila jsem si auto. 


Když Alfa zmizel v propadlišti dějin, vzal sebou pochopitelně i auto, které mi do té doby bylo dáno k užívání. Jak utíkaly dny a doba imobility se přiblížila k měsíci, stále neúspěšně jsem pátrala po vhodném modelu a objevily se i scestné myšlenky, že pudu do autobazaru a koupím si tam první schopné auto, jen abych sakra už měla v čem jezdit. Zoufalému činu zabránily jen zvěsti o českých autobazarech. 


A pak jsem dostala tipa od kolegyně z práce, že náš společný známý svého času dělal do aut a že by snad on pomoh. Tak jsem se na něj obrátila. Kupodivu ochotně se začal shánění kárky věnovat. Průběžně mi volal, aby mě informoval o vývoji situace a modelech k dispozici, jsa omezen finanční částkou a požadavkem na klimatizaci, páč nesnáším horko.

První adept byla fabka. Rok 2002, dovoz z Itálie, klima, 200 tis kiláků, prý parádní kousek. Dřímala ve mě jakási ostražitost, páč od nátury taliánům moc nevěřím, kdoví, po kterém poli s ním naháněli dobytek a oháněli se tím, že se v Itálii nesolí, čili až na to stáří a najeté kilometry by to měl být model opravdu výstavní. Skoro jsme si plácli. Ale večer mi kámoš zprostředkovatel volá, že nad tím ještě přemýšlel a ona to asi nebude až taková hitparáda... A že našel lepší. Taky fabku, sice bez klimy, ale z Česka a rovnou od svátečního jezdce v důchodovém věku. Stejný rok, kombík a najeto 45 tisíc!... hned druhý den jsme se vydali na ten zázrak mrknout, páč dědek prý měl toho dne, kdy inzerát na prodej zveřejnil, hned několik desítek telefonátů. Tak aby mi ho někdo nevyfouk, že jo.

No eště, že jsme vyrazili. Dlouho jsem se nerozmýšlela. Já čekala, že si koupím omšelý vůz ovšem s nečekanými koňmi pod kapotou a zatím jsem si koupila krásné auto, na kterém věk není aspoň na pohled znát. Dědek si ho v garáži oprašoval a nainstaloval různé vychytávky pro případné lapky, aby neměli tak snadnou práci;-). Není krb bez ohně a staré auto bez závady. Je pravda, že občas na mě žertovně zamrká symbol závady v elektronice, ale to bude jenom lambda sonda;-).

A jedna sladká tečka nakonec - dokonce se mi povedlo ho i poměrně snadno přeregistrovat;-).