Tak tady máme úterý a vizi krásného nového dne. Nic moc mě dneska nemůže překvapit (aspoň doufám).
Mám za sebou takovou mystickou noc...
Večer se mi ozval pan Jan, bratr pana T. Nebyl čas lámat si hlavu, kdo je kdo, čekal na mě před nálevnou (a slušelo mu to, to teda jo!) i osedlala jsem svého dvounohého oře a spěchala vstříc noci na jeden - dva drinky po pitomém dni. Ehm... potřebovala jsem to.
Drink, ten mystik, se převlíkl za litr červeného, pak se zmnožil na dva litry, ale ten druhý jsme však popadli a vyrazili s ním do separé. V separé jsme vedli důležité a zásadní rozmluvy, které nás však nikam nedovedly. S panem Janem je to někdy těžké. Třeba když to přežene s pitím. Tím pádem bývá po zábavě. Promlouvám mu občas do duše, páč mě to bolí, jak se ničí, ale zdá se, že ne něj mám menší, než malý vliv... tak Jak říkal Karel Kryl, přílišná oddanost ideálům končí, když v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek...
Včera chtěl mermomocí něco rozflákat, odnesl to jenom ovladač od televize, se kterým mrsknul někam do dáli. Jan... byl smutný a veselý, hodný i zlý, za ten krátký časový okamžik vystřídal celou paletu emocí, co jen v sobě byl schopen objevit...
Takový to byl večírek... ve finále jsem i já byla poslána tam, kde nejsou okna a cestu prej už znám.... Zamáčkla jsem slzu a odebrala se tedy určeným a naznačeným směrem, doma zjistila, že jsem si u Jana nechala prstýnky, které jsem si sundala, když jsme poměřovali síly a probíhala pacifikace... to mě teda nepotěšilo, páč jsem na ně zvyklá a hodně mi chybí... doufám, že Jeníček z perníkové chaloupky s nimi nenaložil stejně jako s ovladačem a tudíž se s nimi ještě setkám....
Měla bych být smutná? A proč? Život je přece krásný! A říká se, že život bez taškařic a veselých kousků je jako cestování bez hospod. Smích, to přijde nejlaciněji a jde to nejvíc k duhu...
Ale Jenda, ten pude na lopatu!
Žádné komentáře:
Okomentovat