neděle 22. listopadu 2009

ZNAMENÍ DOBY

Jsem koupila chemikovi barvu na vlasy. Že prý s tím bude dělat nějaký projekt.

Nechtělo se mi moc utrácet, páč taková kvalitní barva něco stojí, ale naštěstí měl chemik zvláštní požadavek - barvu s čpavkem. Ty se dneska moc neprodávají, páč to žere vlasy i hlavy, takže snad jedině nějakého ležáka na skladě... jistá varianta by tu byla. Něco mě napadlo a vyrazila jsem.

Prodejna vše za 36 nebo vše za 39 (to podle aktuální výše inflace či deflace) mě nezklamala. Kdysi jsem se tam stavovala a jakési barvy na vlasy tam měli. A naštěstí pro mě je měli pořád. Navzdory aktuální deflaci za 39 korun. Chemik zajásal. Amoniak byl přítomen! Já jsem zajásala taky, neb u barvy byl přiložen dárek pro rozmarnou ženu. Krémík protivrásčitý známého bulharského výrobce. A hned toho nejlepšího! Po odtržení staniolu trošku zasmrděl a po bližším ohledání žlutého hrudkovitého sajrajtu jsem pojala podezření, že tohle si dát na hubu, ráno valím na kožní. Dorazilo mě datum spotřeby, znící prosincové datum roku 2005. Krémík letěl do stoupy, páč samozřejmě lístek od výhodného nákupu jsem si jaksi nevzala. Barva měla dokonat téhož roku, tak jsem ji chtěla mrštit za kolegou krémem, ale chemik mě přesvědčil, že z té žuly diamant vykřeše.

Tak uvidíme. Za těch 39 korun to možná stálo, pokud to ovšem chemikovi pomůže dosáhnout aspoň úspěchu v jeho školním projektu. Ale co stojí to ostatní, co v tom krámku prodávají, o tom se snad radši nebudu vyjadřovat. Můžou obchodníci prodávat staré prošlé dreky? Barvě se za těch pět let možná tak moc nestane (i když jeden možná změní názor, když si ji po půlhodině smyje a zjistí, že na hlavě nejen že není barva, ale rovněž vlasy kamsi zmizly;-). Ale tam se v regálech skví laciné salámy, jogurty, k vidění je i lehce přifouklá konzerva a jiné delikatesy, které jsou po záruce a snad už měli žrát potkani na smeťáku, nebo jsme je houfně měli strpět coby negativní externalitu linoucí se z komína nedaleké kafilerky. Já vždycky měla za to, že zboží po lhůtě trvanlivosti nemá na pultě co dělat - ale asi se pletu. Hlavní ale je, že lidi to za ty poloviční ceny kupujou. Tak buď jsou na hlavu padlí, nebo ekonomická krize udeřila novou, nebývalou a destruktivní silou. Možná zajdem sami a ani k tomu nebudem potřebovat cizokrajné chřipky. Všem hazardérům dobrou chuť a pevné zdraví. A někdy zase nashle... já tam nenakupuju, tak doufám, že to nebude na infekčním - a to v tom lepším případ.

Taky to totiž může být plac, kde se Kroupa setkával se svou láskou, když Mareček podával panu profesorovi pero;-).

pondělí 16. listopadu 2009

ZADRBANÝ PODZIM

Podzimy obecně stojí za kulové. Tento zatím suverénně vede. 

Krom nabořeného auta, nad kterým jsem už já i majitel svorně mávli rukou, jsou tu další jobovky. 

Kolbenka má namále. To tu eště nebylo. Pro ilustraci a neznalé odhaluju, že kolbenka není samostatná vlajková loď, nýbrž jakýsi řekněme ústav, jehož zřizovatelem je krajský úřad. A ten došel k názoru, že dost bylo kolbenky a patrně v půlce příštího roku šlus. Nikterak neobyčejná věc v době hospodářské krize a obecného státního úmoru. Není to ještě úplně jisté, ale jestli to tak bude, no tak co, život jde dál, takže směle vytvářet hodnoty jinam. Akorát bude v našem regionu trošku obtíž kam. 

No, ale řešení tu je;-): V poslední době se ke mě donesly zvěstí o dvou takových jako kamarádkách, co se léta plácaly od té louže pod okap a to počínaje prací přes děcka až po vlastní osobní život. Všechny oblasti úzce spjaty s financema. Dluhy, dluhy, dluhy. A ejhle! Dozvěděla jsem se, že jedna z nich se po tříměsíční známosti s movitým emigrantem, kterého si nabrnkla přes net, náhle vdala. Práci už nehledá, páč choť jí to zapověděl, děcka jezdí na kolách za padesát tisíc a hlava rodiny plánuje po třiceti letech návrat do rodné hroudy a že si s novou ženuškou postaví luxusní baráček. Druhá je na tom o malinko hůř, páč barák už sice má, taky fáro, ale ještě k tomu jí ten její na staré kolena ucmuchtal bejbíka, tak si velice toho luxusu s kamarádkama neužije;-).

Takže na podzim se některým i daří;-).

Jinak - můj drsný tata je ve špitále, kam se musel uchýlit se svou měsíce zanedbávanou chorou nohou. Nic ho nebolelo, bo ho na šachtě kdysi jebl do píšťaly kus uhla a on v noze nemá cit. Vyhnali jsme ho tam proti jeho vůli a doktoři ho moc nepotěšili, bo kousek si ho tam nechali, takže jen doufáme, že už nic víc se nebude dít... 

Radši už ať je zase jaro.