Život nabírá prazvláštní směr.
Nová kolbenka, která si zatím nezaslouží toto milé pojmenování. I když… dneska skoro každá práce budiž pochválena. Zatím mám na obživu štígro;-).
Už hůře je na tom moje ségra. Několik let nepracujícího chotě se snaží po 10 letech lenory a vášnivého vztahu s tuzemákem zapřáhnout do práce. Její srdceryvné nářky, že se půjde ožrat, ale aktuálně nemá za co a že se s ním rozvede, jestli okamžitě nezačne hákovat, se míjejí účinkem, páč chlapa měla pustit k vodě dávno, případně mu střelit pár po čuni, aby se zbleskoval a dneska mohlo být všechno jinak. Doporučila jsem jí, ať mu dá mošničku a pošle ho ke tchánům pro almužnu. Ségra, pilně pracující od maturity ve zdravotnictví a sociálních službách, se totiž po více jak dvaceti letech dočkala toho, že jejich zaměstnavatel svým ovečkám velmi opatrně sdělil, že pokud bude nějaká výplata, tak ta za měsíc únor a eště kdoví jestli… dneska nic neobvyklého. Jenže když v rodině vydělává jeden a i ten jeden vypadne, je famílie v hajzlu…
Ex. Tak ten pro změnu dostal padáka. Prý je zaměstnavatel kus hajzla a vydrbal s ním svinsky. Velmi opatrně jsem se dotázala, zda to nebylo náhodou tak, že ho něčím namích a milý ex mu nějakou natáhl... páč známe svoje papnhajmské, speciálně ty, co mají ungarische krev. Tak prý ne. Nicméně, důsledek je tentýž. Ex přestal platit na mladého chemika, který se aktuálně pachtí na lyžích v pícce v Krakonošově a mě jeho povinný lyžařský výcvik s cestou a pár heblama chybějícíma do výbavy lyžaře stál deset tácků.
Tak v té kolbence jsem byla dneska do půl sedmé. Pak jsem odjela slavnostně s haldou papírů domů a po nějaké chvíli mi blesklo hlavou, že jsem možná nezhasla tu vonnou svíčku, co si v kolbeně pálím, páč je tam divné ovzduší – prý ze sádrokartonových stěn (tuším, že se prokousává deskama azbest). Ha. Takže skokem zpátky do auta a valim tam. Dva nevydařené pokusy o odblokování a zablokování boudy, několik telefonátů značka s.o.s., svíčka samozřejmě žádná nehořela, páč ani tam žádná nebyla, páč jsem ji zodpovědně vyhodila do koše.
Takže jsem si zajela koupit dvě piva a tak si je tady popíjím a napadlo mě, že bych si taky mohla nějak postěžovat.. no komu už než tady tomu .. chce se říct papíru.
Tak hlavně že je mír.
A ať mi dají všichni svátek.
