Takže Joffrey de Peyrac... jestli ho někdo chce vidět v ženském provedení, tak dneska mohu sloužit.
Včera byla drobná oslavička v práci, ale fakt drobná a skončila velmi záhy. Když už jsem v kanclu zůstala jak plaňka v plotě, objevila se tam Jana a mě napadla inspirativní myšlenka, že dneska někam skáknem. Páč jsem byla nějaká smutná... a to není dobrý, aby člověk seděl doma sám, že jo. To jsem ještě netušila, že na nějakou dobu doskáču...
Jak řečeno, tak vykonáno. U Jany jsme nejdřív otevřeli láhev červeného, že se hezky plánovitě nakopnem a vyrazíme. Páč Janě všechno moc dlouho trvá, tak abychom eliminovali časové prodlevy, a nevyrazili třeba až kol půlnoci, přelili jsme víno ze skla do petky, hodili ji hezky do mého batohu a vyšli do teplé prosincové noci.
Zamířili jsme do jedné z našich oblíbených náleven, potkali se s nějakýma známýma a s nějakýma neznámýma se seznámili, pilo se víno rozlévané a když výše účtu povážlivě narostla, tak se dolívalo pod stolem z petky (ale fuj, to se nedělá!). A pak jsme se přemístili do jedné tančírny, kde bylo celkem 10 lidí včetně dýdžeje a číšníka.
Takže taneček... To, že s Janou rády tančíme, jsem tu už kdysi psala. Navíc jsme měli pro sebe každá několik zrcadel (patrně z nějakého rušeného zrcadlového bludiště, páč jsme vypadaly úplně štíhle a vyvinutě akorát na těch správných místech) tak jsme se tam u zrcadel skákaly a natřásaly se přesně jako v hodinách pohybové výchovy na umělecké škole... akorát tyč nám chyběla... výkon to byl heroický a lahodil oku, takže těch 8 zbývajících účastníků trachtace na nás mohlo ty oči nechat (no bodejť, když jsme tam byly jediné ženské) ... jenže!
Právě v momentě, kdy jsem šla do jakéhosi dřepu (součást mé taneční figury;-)), tak šup, něco mě fiklo v pravé noze, ta mě zabolela... a už nepřestala. Pochopila jsem... Facka, funus, oko na zdi.... Tak jsem se odvlekla usadit na taneční špalek a bylo po pohybové aktivitě. Jana, ta dobračka, jaksi odmítala pochopit, jak na tom jsem, tak mě pořád tahala zpátky... no tak dobrý, no, přemohla jsem se.. vymyslela jsem pár pohybů, při kterých noha nebolela... ale bylo jasně vymalováno! Cestou domů jsem docela zatínala zuby...sweet home nás přivítal jako část polního lazaretu, páč Janě ještě k tomu při cestě domů nějak píchlo v zádech (ona říká "v hrbu")...
Než jsem zalehla, jsem se natřela ibu hepou. Ráno jsem se probudila s nohou v prdeli a s prdelí hezky v ibu hepě.. páč jsem tu tubu zapomněla zašroubovat a ještě jsem si ji nechala hezky vedle sebe... no. Noha bolí jako ludra...chodím jak ten kripl Peyrac... jednu chvíli už jsem měla kulhavým krokem našlápnuto k dochtorovi... ale pak jsem si to rozmyslela. Páč co mě nezabije, to mě posílí. Zkusila jsem ještě jiný nátěr a dala si 3 ibalginy. Zatím je to dobrý... uvidíme, co bude večer.
Páč dneska jdeme utužit kolektivního pracovního ducha na mikulášský večírek! No ještě, že nejdem hrát bowling...
Žádné komentáře:
Okomentovat