Silvestra moc neslavím, podle mě je to den jako každý jiný. Nevím, co je tak velkolepého na tom, že je zase jeden rok fuč a přeživší živý tvor je zas o rok starší.
Letošní silvestr proběhl na horách, kde jsem před rokem překvapivě nalezla jistý, mě do té doby neznámý druh zábavy, a to snowboarding. Pravda, po tom roce nejsem žádný závodní jezdec a možná je vůbec odvážné o mě jako o jezdci hovořit, ale fakt je, že jaksi na tom prknu svahy sjíždím. A baví mě to.
Den před silvestrem jsem nastoupila na nejprudší svah v mém životě. Ono jich zas tak moc eště nebylo. První jízdy jsem správně zvládnutou technikou pádů proválela, po této rozcvičce ovšem zaválela. Jedna jízda se mi povedla luxusní s krásnýma obloukama a ta mi zvedla sebevědomí a hladinu adrenalinu. A rychta! Hned při té další jsem na umrzlém sněhu v -15 stupních sebou sekla tak, že to odneslo koleno. Mírně teda. Ale pro ten den byl s ježděním ámen. Na silvestra jsme sháněli stahovací obinadla a něco s heparinem, páč co dělat v horách, kde jsou ideální podmínky pro zimní sporty, než být na tom sněhu? Naštěstí se to dalo i s mírně oteklým zafačovaným kolenem. Ovšem adrenalin toho dne zůstal skryt.
Zajímalo by mě, jestli platí, že jak na nový rok tak po celý rok… jestli jo, tak potěš Pánbůh, páč to už mi zase mi okřálo a lehkomyslně už bez fáče hurá na svah, sic mírnější, ale vo to vo to nic… znovu jsem sebou sekla na to samé koleno, odbelhala se o poznání v horším stavu k autu a rozhodla se pár dní si dát voraz, estli se teda nechci nadobro zmrzačit. A to nechci, páč felčaři nám houfně utíkají a nemocenské i platy krátí, takže budu muset eště nějakou dobru pohromadě vydržet.
Tak vám všem do toho nového roku vinšuju štěstí, lásku, pevné nervy. A jak řikám, hlavně neochořet, páč felčarů bude jak šafránu. Hrobníci zatím jsou;-).
A držte se.
