Slunce svítí jako prase, na psovi se blecha pase.
Dnes přicházím s úsměvem na rtu a s veršíkem, jehož autorkou je má spolužačka z gymplu (aspoň to tak prezentovala) a původně to bylo malinko jinak, ale to tu nemůžu uvést...
Krásička. Vypadá to na hezký den.
Vypadám hezky a odpočatě (taky jsem ráno zaspala), až na modřinu na kořeni nosu, ke které jsem přišla tak, že jsem si právě decentně připíjela ze sklenice tramínu a jistá osoba blízká mi nechtě zasadila přímý úder do toho skleněného kolca, co na něm stojí sklenka a ta se mi jednak zaryla do kořene nosu a zároveň zaútočila na pár zubů... lepší modřina na nose jak holá dáseň, no né?;-)
Včera před spaním jsem se místo učení (které si mimochodem opět nechávám na poslední chvíli, až bude hořet koudel - a dneska od rána už to začlo sakramentsky doutnat... ) chvilkově začetla do knihy Proč si muži berou potvory a hodné holky zůstanou na ocet. Kdybych byla jen tušila, že je to lepší jak Menšíkovy silvestrovské večery za komančů, a ještě se to tváří jako jediná a ryzí pravda, měla bych o vánoční dárky pro své neoprstýnkované hodné přítelkyně postaráno. Ale no tak, při vší té srandě, co jsem si při tom čtení užila, jedna věc mi z toho čtiva trochu zahlodala v mozku, a to, že heslo "chybama se člověk učí" je moje perpetuum mobile ;-).
Jenže lidi, k čemu by mi byla taková bonboniéra, kdybych věděla, že každý bonbónek je hezky stejně nudný jako ten předchozí? A z žádného červík nekouká? Tudíž o čem by ten život byl, kdyby byl každý člověk dokonalý? A já přiznávám, že teda nejsem... A taky by byla děsná nuda - zvlášť tedy pro střelce, kterým jsem. A lepší je, když se furt něco děje.
A teď se zrovna děje, páč bouchají na kolejnici a svolávají arbeitry;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat