Dneska jsem výjimečně šla na oběd. No musím říct, že taky na dlouhou dobu naposled.
Jatýrka. Na cibulce. S rýží. Polévka miliónová. To jo. Za všechny prachy. S dětskou krupičkou a něčím, co připomínalo vajco od slepičky;-).. přišlo mi to jako dietní strava na dětském oddělení v nemocnici, ale asi to bylo nějak jinak, páč žáha mě pálí jak bych testovala mexické chilli a celkově to se mnou jde z kopce...
A koukám do kalendáře a dneska odpoledne jsem měla jít navštívit jednu starou přítelkyni, co nedávno povila malého synka. Jenže se mi to jaxi vůbec nehodí a já zjišťuju, že v poslední době mám na tyhle aktivity kolem starých přátel hodně málo času... budu muset eliminovat své víkendové pobyty v restauračních zařízeních a udělat to z gruntu jinak. Jenže jak, když většina těchto lidí odjíždí na víkendy z města a tak mi tu nezůstane nikdo, koho bych poctila svou návštěvou... Tak to zůstane zatím asi ve starých kolejích... žádný důvod k velkému veselí.
Jediné co mi zlepšuje náladu je, že nám tu dneska namontovali do oken nové žaluzky, tak si s nima pořád hraju... očekávám brzkou změnu počasí - bude pršet! Ale jsou krásné, stříbrné s ovládacíma řetízkama! A hlavně už tu nejsme vystavené jak Adamsovic rodina! Byla jsem se onehdá mrknout zvenku, jak to vypadalo bez těch žaluzek - no havárka! Za kompem bylo vidět půl hlavy, geniálně, jakoby záměrně nasvícené mrtvolnou zářivkou...v druhém okně stejná kreatura... jen s blond vlasama... každou chvíli začalo pod oknem hulákat nějaké dítě... a mě nebylo jasné proč... a teď to vím! ;-)
Tak děti, už vás teda strašit nebudeme... NAZDAR
Žádné komentáře:
Okomentovat