DIALOG NA OTOMÁNU

A tak zas jeden takový víkend za náma...

 

Včera přišla Hana, pronesla: já malé poupě já stojím v koutě a vinšovat nepřestanu dokud něco nedostanu!, donesla mi štrykovanou čepici a šál, hand made... no, prosím, čepice nosím, jenže v bílé barvě chodit fakt nemůžu, páč s ní splývá moje tvář... možná bych chodila ne jak duše bez těla ale jak tělo bez hlavy... a to tu ještě nebylo a ani nebude!

 

Pozvala jsem ji na mystika (to se fakt ujalo pro nevinný výstřik!) tak jsme poseděly ve vinárně, zábava ale docela vázla a Hana, páč je už malinko v letech, začala být nepřístojně ospalá, takže jsme změnily lokál a ona šla záhy domů a já se připojila k Janě a jejím kámoškám, co taky cosi oslavovaly. Tentokrát nebyly ani dancing queens, páč haxna sice nebolí, ale co kdyby si náhodou vzpomněla na čtvrtek a znova se do toho zakousla.. tak jsem se rozhodla nedráždit hada bosou nohou a radši ten večírek proseděla. A Jana beze mě na parket nešla, tak bylo brzo večírku odzvoněno. Jo mimochodem, ani ti mystikové mi moc nejeli, stejně tak jako cigára, páč jsem objevila potravinový doplněk kudzu, který má tyhle neřesti eliminovat a jak se zdá, tak taky eliminuje...

 

Jana už domů nešla, má to přes půlku města, tak jako skoro každý víkend spala u mě. V té časné ranní hodině jsme otevřely debatní kroužek (fakt jsou mi známy jiné a daleko lepší alternativy, než od dvou hodin v  noci do čtyř do rána kecat ... jenže k tomu nám cosi - kdosi - chybí...). Takže zůstalo jen u verbální komunikace. Téma: chlapi.

 

Jana pořád kohosi hledá a nic kloudného nenachází. Je hodně atraktivní ženská, docela chytrá (i když to možná podle sejšeláku nevypadá, ale nenechte se mýlit!), docela za vodou. Tak jsme se usnesly, že k ní by pasoval starší týpek (nemusí být zrovna nad hrobem sehnutý), který už ví, co chce, na úrovni, kultivovaný chlap, sympaťák, taky trochu pohledný, co by si ji měl ve svých letech hýčkat. Jenže: jí se líbí spíš mladší kluci a z toho kouká vždycky tak jedna noc vášně a pak jen marné čekání... že se jí ještě někdy ozve. Tak se železnou pravidelností nastupujou kamarádky depky a potoky slz. Ale on se jednou ten pravý objeví. Už to má v horoskopu na příští rok;-)

 

A já? Já jsem na tom ještě „líp"... na osoby, které mají v cestovním pasu písmeno M mám smůlu... ale už to vím, tak už radši nic takového nehledám. Ono se říká, že to nejlepší vás potká, když to nejméně očekáváte. Kdo tomu věří, ať si klidně sní dál...  Jasně.

 

Tak mi takhle před nějakou dobou nečekaně vstoupil do života muž mých snů. Srdce se zaseklo a mozek se vydal na výlet... Láska jako trám! I když to hned zpočátku nebylo vůbec ideální a lítalo tam hodně mušek, věřila jsem, že se věci brzo změní a měla s ním svatou trpělivost. Překážky jsou přece od toho, aby se překonávaly, ne? A já z boje neutíkám. Aspoň tedy ne, dokud vidím jasně nějakou šanci... No jo, jenže v mém prudce inteligentním mozku nefunguje v případě, že jsem citově angažovaná, jedna oblast a to ta, kde jsou mechanismy, které spustí alarm, když je třeba říct dost a konečně si prosadit svou. A tak pěkně lexulka přiskákala, když písknul. Když ovšem pískla lexulka, nepřiskákal nikdo...a to ani tehdy, když mi na tom tak moc záleželo a pak jsem to zženštile obrečela... ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, že jo... a mě se vrátil mozek do hlavy z výletu a já si začala připadat docela hloupě, že jsem uvěřila jakési chiméře a tím pádem se věci zdály být jinak, než ve skutečnosti jsou... a taky že nemá smysl ztrácet čas s někým, kdo není ochoten ho ztrácet se mnou...

 

akorát by mě zajímalo, proč člověka často potká láska zrovna k někomu, kdo za to a o to ale vůbec nestojí? Jako v tom filmu, Návrat idiota. Cosi na tom bude...

 

A Jana se ptala svého dobrého kámoše, co si myslí, čim to je, že jsme na tom takhle. Proč nemáme žádný vztah? A když už máme, je to vztah nerovnocenný a jaksi celý pokřivený? Tak jsme se dozvěděly, prý že to přijde. Máme být v klidu... Tak mezi padesáti šedesáti lety. Až budem jako staré švestky. Jako ostatní normální ženské.... Páč teď, teď normální nejsme. V žádném směru ...