Včera jsem po cestě domů už pod rouškou tmy zažila mírné duševní (a nutno dodat, že i fyzické) trauma.
Před vchodem do baráku stála nějaká maringotka, z ní vycházelo temné monotónní bzučení, vevnitř se svítilo a bylo vidět pohybující se postavy ve skafandrech, s maskami na obličeji... juj! Že by? Připomínalo to scény z hororových filmů o biologických zbraních. Páč jsem člověk veskrze zvědavý a strkám nos i tam (a hlavně tam), kam nemám, při bližším ohledání místa mě udeřil do nosu morový puch a málem jsem pozbyla vědomí! Byl to modernizovaný hovnocuc! A v té maringotce prováděli kamerový monitoring kanalizace, pojízdná laboratoř stála rovnou nad otevřeným a rozšťouraným kanálem... tak proto ty masky... aby se hoši nenadýchali jedovatých plynů... no a já tam klidně vlezu!
Omámeně jsem se odpotácela domů, kde jsem konečně spočinula v horizontální poloze a zatoužila na několik desítek minut pozbýt vědomí. Jenže spánek byl spíš polospánek, slyšela jsem hukot hovnocucu pod oky a navíc jsem cítila, jak se mi po břiše promenáduje psík, zapichujíc své tenké nožky do mých zbývajících tukových polštářků (kdybych byla stále nekuřák, možná bych to ani necítila, přes ty polštáře;-). Neměla jsem ani sílu ho vypudit... s přehledem se mi uvelebil na břiše a tam se hezky stočil do klubíčka... drzoun, rychle zapomněl, že dostal hned po mém příchodu domů na prdel, páč zase rozkousal jedno proutěné prostírání! A taky jsem našla pod stolem chorchoje.... Ale za to může Jana! Nechala pootvírané v celém kvartýře dveře a čoklová to tam obrátila vzhůru nohama... když kocour není doma, tak maj myši pré...
Při středě zas nejsem vyspaná.... Prostě se mi to zase nepodařilo a já vyrážím koupit si ověřenou colu. Ta mě na čas sejme a vydržím co vydržet musím! Jsem skála;-) Dneska mám na plánu jednání na úřadech, k čemuž potřebuju hodně duševních sil aby mě některý z ouřadů nedovedl ke zkratovému jednání. To by nemuselo dobře dopadnout... v poslední době mi totiž pěstní trénink neschází...
No, tak jdu na to....
Žádné komentáře:
Okomentovat