LEHCE PO DOVOLENÉ

Jakýmsi zázrakem mám zase chvilku. Nebo spíše mladý chemik odpílil s čoklovou ven, aby si tam dal tajně čouda;-).

Tak mě napadá, je škoda, nechat zahálet tento blog jen proto, že nejsem schopná se sem dokopat. Tu chvilku si dycky udělám! Jen doufám, že to nedopadne jako s mým předsevzetím, týkajícím se pilování angličtiny, případně pronikání do tajů němčiny (tu začínám asi popáté a dycky to skončí kolem desáté lekce...). ...

Každý den aspoň 20 minut! Be dirigent! Napsala jsem si na ledničku. První týden jsem to přetáhla každý den o 10 minut a lebedila si, jak mi to hezky jde. Další týden nějak nebyl čas, takže s odřenýma ušima jsem se chopila knížky obden s bídou na čtvrthodinku a pak jsem to jaxi látala po večerech a po třech týdnech nastal šlus úplný;-).

Ovšem tady ještě nekončím;-).

Měla jsem dovolenou!

Sice ne tak, jak jsem si plánovala, že na čtrnáct dní v kuse vypadnu a budu relaxovat a užívat si, páč nakonec jsem si mohla vzít jen tři dny, ale zato v týdnu, na který padl Cyril s Metúdem a Janem Husem, takže když se to spočte s víkendama, devět dní čistého;-).

Voda nikdy nebyla zas tak můj velký kámoš. Plavu jen, kam došáhnu a těžko se mi po pár tempech dýchá, páč je dělám moc rychle. Ale už se to zlepšuje;-). Proto jsem přistoupila na nabídku dovolené na vodě. První fáze se odehrávala na Jižní Moravě, konkrétně na Baťově kanálu. Další fáze - vodní dílo Slapy.

Baťův (k)anál  je opravu dílo;-). Plavba po něm se odehrává sice v lůně přírody, ale voda je poměrně nízko, takže pokud se neplave zrovna na lodi s patrem, vidíte z krás okolí houby;-). Co si rozhodně užijete řádně, jsou komáři. V okolí kanálu i řeky Moravy jsou jich mraky - bez repelentu doporučuju nevyrážet! Na trase potkáte několik zdymadel - plavebních komor, proplavení v nich je pro nováčky docela zážitek, hlavně, když se loď přistaví na blbém místě - třeba při napouštění komory u horních vrat - pak je co dělat, aby se loď udržela v klidu;-).

Nejlepší kotvení na trase, když se spí v lodi, je ve Strážnici. Nemusí se za noc platit, navíc je k dispozici po celou noc WC a voda k umytí. To třeba v Hradišti byl k dispozici pouze prostor pod mostem, i když přístaviště si zbudovali hezké. A celou noc svítí na nábřeží lampy, takže vás sice nikdo neukrade, na druhou stranu, jak by se asi spalo na solárku?;-)

Na Slapy se mi po Moravě už ani nechtělo...dost bylo vody.

Ale jelo se.

Vltava je jiná, než Morava. Plavební komory směrem na Slapy jen tři, zato ta poslední, štěchovická, která má přes dvacet metrů, mě na cestě tam nepoznala. Radši jsem před ní vystoupila z lodi a šla na druhou stranu komory pěšky. Pak česká Kanada - nádherná příroda, kterou Vltava protéká. Rozhodně stojí za to se tam podívat.

Ten den, co jsme ke Slapům dorazili, nejezdil traktor, který přepravuje lodi nahoru na přehradu. Museli jsme zůstat pod ní, uvázaní u mola. Nápis „Pozor, kotvení na vlastní nebezpečí, rozdíl hladin až 3,5 metru!" mě tedy neuklidnil a večer jsme se s Alfou pohádali, protože jsem nebyla přesvědčena, že bárka nás do rána nevyklopí, jak se prý tam už stalo. Prostě, když klesla hladina, blbě napevno přivázaná loď zůstala na lanech na jedné straně viset. Noc to byla neklidná a navíc byla pod přehradou docela kosa. Ovšem dobře to dopadlo. Tu noc byl rozdíl hladin jen 1,5 metru a loď byla přivázaná dobře. Klesali jsme spolu s hladinou.

Ráno nás traktor vyvezl na Slapy a začaly parádní dva dny. Teplota vody 26 °C, vzduchu 35 °C, utopenec žádný (bohužel ani v hospodě). Až když jsme po dvou dnech čekali na traktor směrem dolů, zaujali mě hadi, vlnící se ve vodě u břehu, kteří se vyhřívali na mělkých šutrech... no, to vidět dřív, tak mám, myslím, po koupání! Prý stromové užovky, vysvětloval mi hlídač sjezdu, který mi říkal kvítku;-).

Tak jsme zakončili dovolenou. Cesta dolů po Vltavě byla po proudu docela rychlá. Rychlá jízda na špici lodě se mi lépe prožívala s občasným lokem slivky  Čím blíž jsme se blížili ke Štěchovicím, tím se moje intervaly mezi popíjením slivovice zkracovaly a já do té ďábelské komory nakonec vjela... ne, že by to byl nějak extra příjemný pocit, když se za váma zavřou vrata a začne klesat hodně rychle voda, když slyšíte, jak se na ty horní vrata řítí masa vody a tak nějak doufáte, že to tam stojí tolik let a zatím to dycky vydrželo, tak snad i tentokrát... a po dvaceti metrech klesání si přejete, ať se rychle otevřou ty dolní vrata a vy můžete vyjet ven....

Dovolená na vodě je fajn. Hlavně, když vyjde počasí a to vyšlo bez chyby.

BTW: Na té Moravě jsme ještě měli v plánu sjet na kánoi meandry, ale páč jeden z nových kámošů, co do toho měli jít s náma, se večer před plavbou sťal tak, že jsme ho tahali z rybníčku zeleného a obaleného řasama a druhý den ráno zmizel bez oblečení a bez bot (zato se ztratily boty výčepnímu od piva;-), odkládáme to ad acta!

Léto a hic totiž ještě nekončí!

DEN VELKÉHO TRESTU SE PŘIBLÍŽIL

Často se sem nedostanu. Hodně aktivit vyvažuje nedostatek času na to, co jsem dřív dělala ráda. A dělala bych to ráda i teď. Jen… těch štyryadvacet hodin mi už nestačí. Občas se ale něco přihodí, co bych si zapsat chtěla. Nic moc zasmání, jako dřív, spíš naopak.

Na úvod – stále stejná kolbenka, stále stejní lidi, snad jen s výjimkou rizotočové báby, ta už je na zaslouženém důchodě, a abych pravdu řekla, až na zvláštně páchnoucí pochutiny a laxní přístup k práci na ni ráda vzpomínám. Byla roztomilá. Místo ní je tady Jarka, holka v mých letech, svobodná, bezdětná a navzdory obecným názorům na ženy tohoto věku, kupodivu moc fajn.

Pak je tady taky jedna administrativní úřednice. Je to zvláštní typ. Hádavý a arogantní, své chyby bez skrupulí háže na jiné. Stěžuje si, že v kalendáři nebyly vyznačené víkendy, když jí vytýkám, že v její zpracované docházce za předchozí měsíc má jeden pracovní týden 4 dny a další 6… je to má chyba, protože jsem zakoupila špatné stolní kalendáře- bez víkendů. K tomu všemu je ještě asi slepá… Obyčejná tabulka s počátečním stavem, přírůstkem a úbytkem jí v 90 % nesedí na konečný stav, který mi uvádí. Pokladnu, kterou měla na starosti, jsem jí před několika lety raději vzala – nikdy se nedaly dohledat doklady k příjmům a výdajům.

Není to moje podřízená. Naštěstí. Ale je podřízená mojí kolegyně. V některých věcech, bohužel, musíme spolupracovat i nadále. Před měsícem jsem jí dala za úkol nachystat věci v archívu, abych mohla na státní archív poslat návrh na vyřazení nějakých dokumentů. Termín odevzdání stále odkládala pro nadbytek jiné práce. Byla jsem shovívavá, oni se ti archiváři zasejc neposerou. Pak mi řekla, že neví, jak to má do archivní knihy psát. Předepsala jsem jí pár stránek, aby věděla.

Dnes jsem si přišla pro hotové dílo.

Jedna ztracená třídní kniha je prý vyřešena pokutou ve výši 500 ,- Kč. Haha. Z hlediska archivářů těžko. Chtěla jsem vidět věci, co mi zapsala do knihy. Při mém slušném upozornění na nesoulad a žádost o vysvětlení se asi seply v horké hlavě jiné obvody.

Tady to máš, ne? To nevidíš? Začala zvyšovat hlas a strkala mi pod nos nějaké svoje chaotické hromady.

 Nebylo to ono.

Kde? Nic nevidím, tady máš napsáno úplně něco jiného! Ukaž mi přesně tohle, ukázala jsem prstem na řádek v archivní knize.

Loupla po mě okem.

Doprdele! Sereš mě! Nevidíš to, protože jsi blbá!

Ze mě se stala tak trošku Lotova žena….

Co to máš za výrazy? Nemyslíš, že to přeháníš? Zeptala jsem se jí, ve snaze nějak pochopit, co ji vede k takovým závěrům.

Co přeháním? Ty přeháníš! Vřískala a do přeskakujícího hlasu se jí vetřela stopa slzy…sakra, zažila jsem kdeco, ale víš co? S takovým jednáním jaké máš ty, jsem se ještě nesetkala! Pořád po nás jenom! Nikdy nám neřekneš pořádně, co máme dělat! Každý ví, jaké máš chování! A nemysli si, že máš nárok se nad někoho povyšovat, když máš titul! Paní dokonalá! Všichni tě mají plně zuby! Řvala.

Až takové emotivní výlevy jsem toho dne nečekala… Asi je to blbý, ale já fakt v tu chvíli nevěděla, co mám na to říct. Totálně mě vyvedla z míry. Bránit se jejímu záchvatu šílenství? Oponovat? Nebo začít oplácet stejnou mincí? To mě asi musí fest nenávidět…Přijdu s ní do styku jednou za týden a řvaní po níže postavených kolegyních opravdu není můj šálek kávy… spíš si myslím, že jsem docela demokratická až liberální…. Inu, za každý dobrý skutek následuje spravedlivá odplata a já se tím taky budu muset chtě nechtě řídit.

Nemělo cenu tu práci toho dne dokončovat… řekla jsem jí, že přijdu, až se zklidní a ona za mnou z dveří řvala, že je to konec dobrých vztahů mezi námi a to velmi nadlouho! A že to ještě bude mít dohru. Že ona to tak nenechá.

Tak. Že mi zkazila den, to nějak přežije. Ale co mě zajímá, je ta dohra. Nevím sice zaco, zato doufám, že nemá doma zbrojní průkaz;-).