PROČ KOUŘÍM

První prosincový večer jako by sváděl ke společenským událostem. To bych ovšem nesměla zítra ráno brzo vstávat... Takže sedím doma, mobil mlčí, nikdo mě nechce vytáhnout aspoň na chvilku někam mezi lidi.. no tak tady sedím a přemýšlím o životě.

Ale pozor, změna! Právě mi kólnula Jana a je na cestě sem. Tak to je nebezpečná kombinace. Zakoupila jsem dneska dvě sedmičky červeného, jako pro strýčka Příhodu, abych měla doma něco do foroty, až zas zaklepe na dveře chandra...  a tímto jsou rezervy nebezpečně ohroženy...

Hlad je převlečená žízeň. Tohoto hesla je třeba se zásadně držet zejména po třicítce. A pít a pít a pít.  Páč jsou osoby, na jejichž siluetě již zdálky je zřetelné každé sousto po šesté hodině večer (na některých je zřetelný i nádech při dýchání - to je tak, když se ráno člověk zváží, má třeba 55 kilo, přes den nic nejí a večer vleze na váhu v iluzi, že něco muselo jít dolů.. a ono to má 56!!!). Naštěstí jsem se těchto výkyvů zbavila poté, co jsem začala znovu kouřit.

Kouřila jsem hezky od 16 let. Byly to krásné roky. Byla jsem mladá, štíhlá a žádoucí. To mi vydrželo do minulého roku. Tehdá mi začalo pískat na prsou při dýchání a vůbec to se mnou šlo tak nějak z kopce... sice jsem byla štíhlá, ale zato chabrus na plíce. Přečetla jsem si pár lékařských knih Domácím lékařem počínaje a odbornou literaturou plicní konče a diagnostikovala jsem sama sobě počínající rozedmu plic... Vyděšeně jsem se odhodlala s kouřením seknout. Náhodičky nejsou, ale zrovna v tu dobu v našem městě probíhala odvykačka kouření. Tak jsme se rozhodly to zkusit. I s Janou a její ségrou. Ze dne na den jsme přestaly s cigaretama a světe div se, vůbec, ale vůbec mi to nechybělo. 9 měsíců. Všechno bylo fajn. Najednou se mi líp dýchalo, cítila jsem se voňavá a bylo to SUPER! Ovšem jen do doby, kdy jsem nezadržitelně začala nabírat na váze. Jedla jsem pořád stejně, hýbala se pořád stejně.. a stejně se to nedalo zastavit. Při zjištění, že kynu do jakýchsi objemných rozměrů jsem naopak jídlo omezila, začala chodit do posilovny, koupila si i kolečkové brusle a pěkně jsem si dávala do těla. 3 měsíce... a výsledek? Ani deko dole. Ani jediné deko.... V džínách, co jsem nosila před půl rokem, jsem byla jak šprcka a podprsenku jsem si musela koupit o dvě čísla větší... TANK! CISTERNA! PRDEL JAK ŠTÝRSKÝ VALACH! Všichni mi říkali (chlapi!) jak mi to ohromně sluší a mlsně na mě hleděli. Baby pochlebovaly taky, ale potutelně se na sebe ušklíbaly...

Byla jsem z toho pěkně v háji... nic nezabíralo.

Zoufalství dostoupilo vrcholu a já začala koketovat s myšlenkou, že si zkusím zase zapálit, páč to nejni samo sebou, aby člověk nemohl shodit. Že by za to možná mohly ty cigára.. No tak jsem si někdy v létě dala první retko, a pak si občas zapálila. Pak dvě a tři... pak se to rozjelo.. dneska jsem tak na 10 kouscích denně, pokud teda zrovna nejdu někam na večírek. Je to dost, ale musím konstatovat, že jsem od té doby shodila 6 kilo. Zrovna těch 6 kilo, co se na mě nalepilo bez cigaret... holt, tělo si žádá svý.

Vím, že to nejni zrovna dobrý a může přijít časem i ta rozedma plic nebo něco horšího... ale když my lidi někteří jsme tak blbí, že žijem jen pro tento okamžik... nebo chytří? No, co když je dnešní den ten poslední?