VÝZDOBA ZA VŠECHNY PRACHY

Jak známo, veškeré choroby jsou pouze zanedbaný chlast. Takže skoroabstinentka Martha přes stůl na mě nepřestává už druhý týden trousit bacily. Můj zocelený organismus zatím úspěšně odolává.

 

Včera mi doma nainstalovali nový kompík. Přestože mé srdce krvácelo nad ztrátou na bankovním účtu, naopak hned zajásalo v tušení věcí příštích, jak se mi to bude blogovat, že si to jako vždy nejprve načmárám ve wordu, opět budu tvořit ekonomické rozbory a tabulky (což mě hrozně baví, fakt), akorát jsem si neuvědomila, že jaksi s ikspéčkám není ofis, takže mé výdaje ještě zdaleka nejsou u konce. Takže mi koutky poklesly a už to tak vypadá, že smutek převládl nad jásotem. Doufám, že v tomto znamení se neponese celý rok! Určitě ne, má přece být super!

 

Karty jsou ovšem rozdány. Takže co mě nezabije, to mě jistě posílí, jdu se rozpohybovat na zázračný stroj a zvednout si malinko adrenalin. Nemyslet na blbosti a nepodlíhat okamžitým dojmům.

 

Jo, mimochodem, náš kancl opět rozkvetl do krásy. Kolegyně doma likvidovala krámy, co se jí nehodí a páč je od přírody šetřílek, tak než by to hodila do kontejneru, donesla pár luxusních kousků i sem. Je hodná, tak mi bylo líto ji s tím vyhodit. Tak se stalo, že nám vedle rádia stojí vlaječka s nápisem PRACOVNÍK MĚSÍCE s datem 1973, za ní se krčí blázen ve váze se zlatým nápisem SJEZD KSČ 1986, nad zrcadlem bronzová busta nějakého státníka nebo vůdce (radši jsem bližší ohledání odmítla) a na skříni za mnou lepé sousoší Otoman a lesní panna.... Co si myslí příchozí, pokud jim na to padne zrak, radši nechci vědět... Budiž mi útěchou, že brzy budeme malovat. Budu muset říct malířům, ať si vemou hodně dlouhé teleskopické tyče na to jejich malířské náčiní....