Byla jsem u Jany, páč potřebovala přátelskou výpomoc, je nějak zdravotně indisponovaná, tak že ať jí skočím nakoupit. Se mi nechtělo, to se ví, ale taky občas něco potřebuju, tak dobrá. Přislíbila jsem jí to. Co to chceš? Tak mlíko, 4 rohlíky, cigára. Píšeš si? Jasně. Jdu z práce do krámu, říkám si tři věci: tak cigára, rohlíky a chleba. Celý nebo půlku? Celý, nejsme troškaři, ne? Přijdu k Janě, ta zabalená jak larva, než se z ní vyklube ten motejl;-) a celá natěšená, prý dáme kafíčko, tak jsem se těšila na to mlíko!;-( Na co mi neseš chleba? Mám ve skříni celý a nikdo to nežere! No, ještě mě zdrbala... prej jsem hluchá a neposlouchám. Když na mě mluví najednou dva lidi v práci a ona v telefonu, tak asi fakt moc ne... Tak jsem stála jak boží umučení, se jí mě zželelo, nabídla arašídy v pálivém těstíčku, ze kterého mám teď za to v puse aftu! Za každý dobrý skutek spravedlivá odplata. Opět...
Zítra jedu do školy. Jo, zjistila jsem, že heslo „Co slíbím, to taky dodržím", u mě platí jen v případech, že se jedná o něco příjemného, nebo užitek přinášejícího. Takto musím přiznat, když tak pročítám, co jsem tady sama sobě naslibovala, že některé věci mě nechávají ledově klidnou do doby, dokud nezačne hořet echt koudel za patama. Tak jsem konečně uhasila plameny, dokončila své školní elaboráty (zda zdárně, se teprve ukáže) a zítra vyrážím do alma mater. To máte takhle. Ne, že bych byla nějaký flákač, že jo, jenže když vám docela o nic nejde, páč tituly se tímto nezískávají, jde jen o nějaký cár papíru opravňující vykonávat určité povolání, které ani vykonávat nechci, snad jen, kdyby už fakt nic jiného nebylo... tak mi to fakt nerve dres. Ale když už jsem se dala na vojnu, tak ji dobojuju, vo tom žádná. Akorát budu možná trošku na konci orvaná, ale z toho se nestřílí...
Ale víc, než úlovek do indexu, mě těší, že se potkám se Silvou! Silva mě už mockrát lákala, ať ji navštívím, že posedíme u ní doma a pak vyrazíme do víru velkoměsta! Taky to má ode mě stokrát slíbené. Akorát jsem teda pro tento účel zvolila nevhodný termín. Páč úterý... ve středu hezky do kolbenky... to asi není šťastná volba... i když mám trénink;-) Nejlepší akce jsou neplánované, takže si plánuju brzký návrat domů;-). Uvidíme uvidíme;-)
Akorát teď přemýšlím, kdože je ten blázen? Ten, co slibuje? Takže já... tak sakra, kde je ta radost??
Žádné komentáře:
Okomentovat