A protože sezení na židli a klimbání u kompu dneska netáhne, našla jsem si zajímavou práci plnou zdraví a pohybu, mimochodem dlouho plánovanou a ještě dýl odkládanou. Inu, čas se naplnil;-) Skáču po židlích a stolech ;-) a dávám dokupy staré šanony a jiné krámy pro archivaci. Docela se tu práší a jsem jak knižní mol.. navíc to není dvakrát bezpečné, už mě málem zabila krabice starých skladních karet, vážící snad tunu, která se mi začala snášet na hlavu z nejhořejší police skříně... zachránilo mě jen to, že denně dělám pár desítek kliků, jinak nevim, nevim... kolegyně už už otvírala ústa v němém výkřiku, už se držela za srdce, vidouc mne minimálně v kómatu... ale nic takovýho. Tolik radosti najednou dělat fakt neumim (je to kolegyňka, co jsem ji před časem nahradila na jejím postu a poslala o pár šprušlí níž;-).
Koukám z okna, venku se ňák zachmuřilo a je tam nějaká pliaga... bylo krásné počásko, a teď tohle? Hlásí nějakou vichřici, onehdá se nám na baráku nějakým záhadným způsobem odebral do věčných lovišť kus komína, tak doufejme, že pokud vichr zaduje, Franta Komín to ustojí;-). Nebo bude zle.
Jinak ať si třeba venku bouří nebo padají hovna s háčkama, stejně nemám žádný outdoor plan. Dnes v odpoledních hodinách jsem měla plánovanou dorážku svých školních povinností, ale jak tak monituruju vývoj situace po tom včerejším flamengu, funkci mých mozkových hemisfér, postřeh, vnímavost a tak dále, obávám se, že ani tentokrát svému slibu nedostojím a budu muset pro tuto bohulibou činnost obětovat tento víkend...
Ale nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko? A víkend v nedohlednu...
Žádné komentáře:
Okomentovat