Dneska jsem při vydělávání na chléb svůj vezdejší nasadila ďábelské tempo. Asi tomu není můj organismus přivyklý, takže mě to dostalo do kolen. Páč úbytek energie, vydané veškerou duševní prací, způsobil, že na konci pracovní doby mi začalo být docela šoufl. Jen doufám, že na mě nepřeskočily bacily od té kolegyně, která už je tady čtrnáct dní trousí... teď mají nového hostitele a mnou si ruce... navíc jsem cestou domů zmokla hezky do poslední nitky, takže se teď bytem teď pohybuju výhradně s hrnkem čaje, do kterého jsem kápla trochu víc valašské meducíny;-). Bacil jistě dostane po koulích (pokud to teda není ONA... to by potom rána byla vedena na jiný orgán;-). Vidím, že po chmurném víkendu mě humor nepřechází, ač není vše v úplném cajku. Ale co, ráno bude líp. To vím! Jak je psáno na jednom uměleckém veledíle, které jsem dostala darem, NEPŘESTÁVEJ VĚŘIT A SNÍT... A to já dělám.
Jsem ale přece jen malounko smutná... Tělesný diskomfort mě přepadl, troufám si říci, v nejméně vhodnou dobu. Měla jsem dneska domluvené jisté dostaveníčko, na které jsem se hodně těšila a také z něj čišel mnohý příslib;-)... leč, jsou věci mezi nebem a zemí, které člověk až tak neovlivní. Jasné, mohla bych se zbleskovat, zatnout zuby a vyrazit. Ale jednak bych transportovala potenciálního bacila na mému srdci osobu blízkou (a to bych jí nemohla udělat), druhak, asi by se mnou příliš legrace dneska nezažil a do třetice a to je zásadní: mohlo by se v krajním případě stát, že k těm problémům, které mě aktuálně sužují, jako je bolest hlavy, slabost až vývratnost, zimnice... by se mohly případně přidat jiné, navíc vyvolávající trapné situace. Totiž nevolnost, bolesti břicha a ty konečné efekty těchto dvou symptomů... To už znám. Nebudu riskovat. Takže nezbývá, přátelé, než si říci, že dneska z tohoto mraku nezaprší...
Žádné komentáře:
Okomentovat