Zas už neděle! Někdy se mi zdá, že ten čas utíká až moc rychle, páč než vymyslím nějakou činnost na dny budoucí, tak z těch dnů už jsou dny minulé.. no, nicméně, možná, že tentokrát budu rychlejší a příští týden to vidím na nějaký výlet. Mají prý udeřit arktické zimy, tak by bylo načase schrastit lyže, vosky a další výbavy a pomalu začít nasucho trenirovku na zasněžené svahy;-)
Tak jsem si zajela na rodinnou návštěvu, nakonec to nebylo zas tak zlé... no co, mám sedět doma? Sama? Mamoušek navařil, napekl, připadám si tam vždycky jak opečovávaný potomek, což není až tak k zahození, vemem - li v úvahu, že od doby, co jsem vypadla z rodného hnízda, tak se celý život o kohosi starám já;-) měla bych si toho náležitě vážit;-). Samozřejmě, to by nebyl běžný den u našich, kdyby se pořádně nepohádali. Mamina je docela klidný člověk, zato táta je časovaná bomba.... Vyjede kvůli každé pitomosti a pěkně mě tím štve. Táta prý: „Jana (jako ségra) jela onehdá do nemocnice taxíkem za 160 korun". Mamina na to, ještě klidným hlasem: „Ale kdeže, dala za to 320!" A páč mu tím vzala vítr z plachet, tak táta vztekle zařval: „Prosím tě, co mi to tady vykládáš, že 320 když 160! Já tu nemám žádné slovo!" A ještě nadává jak špaček. A mamina: „Já jsem myslela jako tam a zpátky!" A začne pofňukávat, táta řve jak Horyna na lesy a pak zařvu já a je klid. Do doby, než se nahodí další velmi zásadní téma.... Jak v komediantské boudě...
Inu takové u nás vládou rodinné hodnoty;-)
dost podobný, když přijedu dom :))
OdpovědětVymazat