Zatoulanej pes... zatoulaná kočka
uletěnej pták... zdomácnělá myš
A kosti okousaný... mlíko vypitý
jeřabiny spadlý... a pasti nabitý
Zatoulanej syn... zatoulaná dcera
uletěnej pán... zdomácnělá žena
Poztrácená hrdost... rozklepaný cit
předstíraná tvrdost... uklizenej byt
...a k tomu padá sníh
na všechny padá sníh
padá sníh já padám s ním...
nevím, jak moc spadl Richard Krajčo, ale ta starší paní, co si hrála na dámu, neodhadla výši sněhové pokrývky a její klouzavost a šla dneska přede mnou do práce na těch vysokánských podpatcích, v té úžasně krátké sukni a v kožíšku, se přede mnou tak půvabně rozplácla, že bylo slyšet, jak jí praskají ne hned kosti, ale švy na té sukénce... a práskla sebou hnedle do jediné černočerné kaluže na celém chodníku. Jinak byl všude bílý sníh;-). To nemůže být náhoda! Něco někomu jistě vyvedla a prostě to měla za TO! Tak to bylo ranní osvěžení, a zážitek, kdy se dáma s vrtivou prdelí mění v dlaždiče městských chodníků - vzhledem, ale hlavně tím, co ze sebe vysypala! Sněhová královna! s černou prdelí! Jaj! Mi zrudly i uši pod kulichem;-)
Tak jsme se dočkali! Dneska přichvátla se zpoždění několika měsíců krásná pravá zima!
Pozoruju ty krásné vločky, závěje sněhu, co přes noc nečekaně napadly a pozoruju Kouličku jak se pachtí se sněžnou frézou;-) Nechtěla bych být údržbář zimních chodníků.
V takové chumelenici je škoda sedět za strohýma panelama a topit ústředním nebo přímotopem. Tohle by chtělo zasadit úplně do jiného prostředí: romantika horské chaty, svíčky, dobré těžké víno, krb a kožešina;-). To by dneska bylo to pravé... Jenže nejsem svým pánem, takže o nějakém odjezdu na samotu u lesa nemůže být řeč. Abych neměla roupy, dostala jsem v práci pár neodkladných úkolů s termínem do konce příštího týdne a zatím ani zdaleka nevím, jak si s nima poradím. Jen vím, že volno v nejbližších dnech zcela jistě nedostanu... prý až snad za čtrnáct dnů! No děkuju, děkuju! To bude zrovna obleva, tak že bych jako si sjela nějakou divokou vodu až to bude v horách tát!
Čert vem dovolenou, z té jasně nic nebude, ale dnešní sněhová nadílka mě ale dohnala k velkému dilematu a to, zda má cenu letos kupovat ještě nové zimní boty. Páč vloni jsem si koupila dvoje, každé z nich měla tuto zimu jednou obuté... a přesto... po každé z těchto procházek jako bych vylezla z potoka. Abych to stíhala sušit vůbec! Mám doma pitomé ústřední topení, jen takovou desku, na to boty ani nepostavím... a když jsem to jednou zkoušela v troubě, tak mě vyděsil smrad, myslela jsem, že hoří barák, ale to jen chytla ta gumová podrážka svěžím plamenem... budiž mi útěchou, že prý tento sníh dlouho nevydrží, max tak týden... a kvůli týdnu nemá cenu kupovat nový boty ne? (Ještě mám schované ve sklepě jedny kvalitní komisňáky, ovšem pouze pro případ přírodních katastrof;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat