Nazdarek, tak na bezky, jo, bez lex, bez! Reknete to doma, MAME ZLATO! Hehe, mas sponovky? Nezapomen na aerodynamicky tvar kapky;-).
Tak tuhle povzbudivou sms jsem dostala od PanTéra, když jsem mu neprozřetelně prozradila, že dneska vyrážím (na chvilku) potrénovat běžky. Ibrišní, co nám leží v práci ve sklepě a hledal se dobrovolník pro jejich test kvality. Zda tedy ještě něco ujezdí, či už jsou zteřelé a zralé tak do kontejnéru. Přihlásila jsem se, i když jsem nikdy na běžkách nestála. Čerstvá sněhová pokrývka slibovala malou návštěvnost v terénu, sportovci si ještě nestihli vybavit dovolenou, takže nebylo moc šancí, že by mě někdo uzřel v potupných polohách, se kterými se dalo počítat. Boty na běžky se tam nějaké povalovaly, šponovky byly taky k dispozici. Poměrně luxusní zachovalý kousek. Co ta kapka? To mi vrtalo hlavou, jak s kapkou se vypořádám... mít trochu větší prdel a na hlavě špičatou čepici, nasadím běžoury, zapéruju v kolenou, hlavu sklonit... a kapka jak vyšitá! Jenže jsem se musela smířit se svým kulichem a tak nemělo smysli si vycpávat zadek, takže bylo po kapce jak po žabě;-)
S kolegyní, co si vytýčila stejné cíle, jsme nasedli do auta a vyrazili do terénu, kde se na běžkách jezdí. Vyhodili jsme výstroj a výzbroj, nasadili běžoury, rukavice a brejle, první odpich tyček a jelo se! A fakt se jelo! Teda, doufám, že se mi to nezdálo, páč jsem přes ty lyžařské brýle nic moc neviděla. Chumelilo a ještě k tomu nevidím ouplně dobře. Ale po dvaceti minutách jsme byli na místě, které jsem nepoznávala, tak jsme se asi někam pohnuli;-). Docela, říkám - docela, mi to šlo, páč to nebylo nijak z kopce, pěkně rovinka, sice sníh mokrý, lepil, se hajzlík, na spodek lyží, ale čímsi jsme je natřeli a bylo to o poznání lepší. Ani jsem se moc nenadřela. Akorát ruce, ty budu mít jak gladiátor v aréně, nebo asi chytnu svalovou horečku, obávám se. Tato procházka, nebo projížďka i když trvala něco kolem dvaceti minut, během kterých jsme mohli konstatovat, že běžky zatím do kontíku nepudou, mě dokonale schvátila.
Kolegyně mě vyklopila před barákem, kde jsem po výstupu z auta zjistila, že mě bolí i nohy. A rozjíždí se to... Je to podivné, ale byť sedím u ústředního, začínám chládnout. Jsem nějak podezřele ledová. Začíná to rukama a nohama a pokračuje to... v úvahu připadá otrava kyslíkem. Půjdu si dát preventivně čaj se slivovicí a počkám, co ten výlet bude mít za důsledky;-). To se člověk obětuje zaměstnavateli ve svém volném čase, potí pro něj krev a potom pude do kopru... no, to by se mi teda fakt vyplatilo!
Žádné komentáře:
Okomentovat