Po včerejšku je to se mnou bída... nejsem schopna takového toho domácího fungování;-). I když je sobota a v sobotu se odpočívá, přesto bych mohla aspoň umýt tu horu nádobí, které se asi v noci v dřezu nějak samo od sebe narodilo... jo, vlastně, něco jsem přece jen udělala. Zapla jsem pračku. Ta vyprala všechno mé oblíbené oblečení, které jsem následně musela pověšit. No tak se mi to tady hezky suší;-) Mě taky cosi suší, proto jsem si uvařila čaj sedmero bylin, tento lahodný nápoj popíjím (je to dobré i na rozbouřený trávicí systém;-) a cítim v kostech, že dneska strávím poklidný večer u krbu rodinného. A nebudu pít žádný alkohol. Ani nebudu kouřit. Ještě jsem si dneska nezapálila (nepočítám asi 10 cigaret do té čtvrté ranní...).
Docela bych si dala dvacet, jenže když takhle ležím, je po únavě... Navíc cítím, že chandra je nedaleko a jen čeká na vhodnou příležitost aby na mě skočila... měla jsem nápad, že ji zaženu dobrým jídlem, jenže jsem zjistila, že ty halušky byly skoro všechno, co se dalo sníst bez nějakých dlouhých příprav, na které se vůbec necítím. Našla jsem rybí konzervu, jakési herinky v hořčičné omáčce, žádná hitparáda, trošku divně chutnaly, doufám, že to bylo jen tou omáčkou, jaksi jsem se nepodívala na datum spotřeby. Ale od doby, co jsem to pozřela, už uplynula jakási hodina a otrava rybama by se asi už zahlásila. Teď jsem ve skříni vyhrabala torzo čokoládového mikuláše, čokoláda už chytá takovou tu bílou patinu, nic to nevydrží, šlendrián. Ale chuťově docela ujde, páč na to, že já čokoládu skoro vůbec nejím, tak pěkně hlavičku okusuju;-).
Chandra už mě dostihla. Už mi sedí za hřbetem. Je mi smutno! Chtěla bych se schovat drahému do náruče, aby mě škrábal na zádech, aby mi přečetl nějakou knížku, abysme si povídali...
Což je to vůle Tvá, že vidím Tebe
ač ztěžklá víčka chtěla dávno spát?
Což je to přání Tvé, když stíny steré
Tvým zjevem se mi chtějí vysmívat?
Tvůj je to přelud, Tvůj, co v mých snech šátrá
mé viny zpovídá a zmarněný můj čas
to Tvoje žárlivost snad v noci pátrá
s kým asi byla jsem a s kým budu zas?
Ne, Tvoje láska takhle velká není
to jen ta má mi bere v noci klid
vždyť jsem to já, kdo odsoudil se k bdění
na stráži musím kvůli Tobě být.
Na dálku hlídám Tě, Ty jinde bdíš
a jiným blízko jsi - až přespříliš...
Půjdu asi radši zase zalézt na kutě... Díky, pane Shakespeare, i tentokrát jste se mi naprosto přesně trefil do srdce... Půjdu snít.
Žádné komentáře:
Okomentovat