Někdy takhle, když nepřichází žádný nápad a den není zrovna těhotný zážitkama, povečerech brouzdám éterem a hledám něco, co by mohlo vystihnout moje pocity... když moje hlava už nic nebere a není s to něco kloudného vyplodit... není to kradení nápadů, je to jen potěšení z toho, že někdy už někdo ty stejné pocity, co mám zrovna teď já, měl...
Tak dneska mi zazpívali Chinaski jednu Prostou píseň...
Zaslech jsem prastarou píseň
Letitý epitaf
Hvězdy, když upřou ti přízeň
Zhasni je a pošli spát
Nech věci jít
Ať si jdou svou cestou
Nech věci být
Tak jak jsou
Jak starý přísloví praví
Všechno má svůj čas
Hlavně, že jsme celkem zdraví
Všechno ostatní jde kolem nás
Život je záhada - tak trochu překvapení
Za pětku estráda - hahaha představení
Nemrač se miláčku, vždyť svět je báječný
Místo k narození
Zpívám si svou prostou píseň
Píseň prostou špatných zpráv
Pokory pln a s osudem smířen
Sice malátný, ale živ a zdráv
Nech věci být
Tak jak jsou
Do města vrátí se klid a mír
Potichou ozvěnou
Život je záhada - nečekám rozuzlení
Ten kdo neochutnal - nikdy neocení
Nemrač se miláčku, vždyť svět je báječný
Místo k narození
Až k tobě přijdu zase s nějakým nesmyslem
Nasaď si velkou helmu s děsně tlustým plexisklem
Řekni mi: miláčku, vždyť svět je báječný
Místo k narození
Dokud můžeš volně dejchej...
Žádné komentáře:
Okomentovat