Cobydup jsou tady vánoce.
Co se dárků týče, už mi došly nápady, takže letos moji bližní asi kreativitu neocení. Leda bych to na radu pana T. zabalila do novinového papíru, aby to vypadalo aspoň trochu originálně.
Jinak by bylo načase vydat se do sklepních prostor našeho baráku zkontrolovat, jestli v mém sklepě po nájezdech různých grup spoluobčanů, co se běžnou prací živit nehodlají, zůstaly nějaké věci, konkrétně se mi jedná o cca 155 cm vysokou lahvově zelenou jedli ztepilou téměř přírodního vzhledu, aby bylo pod co ty prezenty uložit.
Tu jedli si hýčkám, má už něco za sebou a nerada bych o ni přišla. V našem baráku se totiž dějou věci. Ve sklepě si schovávám hebla, které se mi nevlezou do kvartýru, nebo je tam nechci, ale zase vyhodit je, na to je času dost vždycky. Tak jsem tam při stěhování ukryla i kvalitní stojací lampu polské provenience a něco jako křišťálový lustr (vůbec nevím, kde jsem ho vzala, páč byl hrozný). O to nic, ty věci za moc nestály. Ale byly moje! A poslyšte, jaké jsou náhodičky. To, že se u nás ve sklepě krade, to bych pochopila, to se ostatně děje kdekoliv. Kdyby tam někdo vlez v noci a ukrad, co není pevně přikurtované, taky chápu. Jenže: nedávno tahle v neděli se vracím z nákupu, slunečný den se chýlil k poledni, našlápnu na schody, že vylezu do svého patra... a ze spodu, od sklepa, vidím vycházet skupinku státem hájených snědokožců, každý z nich něco nesl a radostně přitom debatovali. Jak po těchto lidech fakt nejsem zvyklá koukat, koutkem oka jsem postřehla cosi, co mě zaujalo: sakra! Moje lampa! A za ním kolega nese cosi třpytivého, zářivého... můj lustr! A další nesl nějaké krabice a další - moji jedli! Tak to teda ne. I když byli čtyři a tím pádem v přesile, ta jedle mě dožrala. Tak jsem jim zastoupila cestu a říkám - kampak to nesete? Že prý domů. A... to je vaše? Kroutili se a odpověď byla nejistá... a čí by to bylo? Tak jsem jim vysvětlila, že je to moje, z mého sklepa. A ať mi to tam okamžitě vrátí. Tak na tento požadavek mi bylo řečeno, že tak to teda ne, páč co je jejich tak to nebudou nikomu vracet, víme? Chvíli jsme se dohadovali a když jsem řekla, že zavolám policajty, tak se dali na rychlý ústup i s kontrabandem. Ten poslední, se stromem, měl ústup ztížený kvůli objemnému břemenu, tak jsem ho chytla za špinavý flígr a tu jedli mu vyrvala z pracek. Zůstala mu jen jedna větev. Doma jsem jedli hodila do vany a nechala ji tam půl dne odpočívat. Poté jsem zjistila, že je trošku víc oškubaná, ale když ji postavím nějak tak chytře ke stěně, nikdo nic nepozná. Ještě pár vánoc by teda mohla vydržet, holka ztepilá.
No a ty ostatní hebla... čert vem lustr i s lampou. Stejně bych to asi brzo vyhodila, tak mi četa ušetřila práci. Akorát se mi zdá, že ty polské šmejdy docela často vyhazovaly pojistky... tak ať si s tím chlapci užijou hezké zimní večery!
Žádné komentáře:
Okomentovat