To vstávání bylo fakt kruté, ale zase mě to nakoplo po docela dlouhé době udělat doma generální úklid. Konečně jsem ostříhala muškáty na okně, na které jsem při prvních mrazech a sněhu úplně zapomněla a onehdá, když jsem se vracela domů, můj zrak utkvěl na jednom z oken baráku, nevěřícně jsem se koukala, co za plazivé rostliny barvy pochcané slámy si kdosi vysadí do truhlíku.. až mi docvaklo, že to okno je moje a takhle se tváří rostliny, které zapomenete před zimou uklidit na suché a teplé místo. Odsunula jsem gauč, což často nedělám, páč je hrozně těžký a většinou se mi s ním nechce verglovat, a za ním se objevily netušené poklady čítající horu papírků od bonbónů, čokolád, dokonce pár ohlodaných sušenek, kterými kdosi pohrdl a cosi, co vypadalo jako šprcka.. ale při bližším ohledání to nebyla to šprcka... přemýšlela jsem o původu tohoto domácího bohatství... a o tom, že někdo asi dostane velmi brzo na prdel....
Vypadá to tu jak u cizích! Úplně nový, čistý byt, leskne se a voní... zakonzervovat se to bohužel nedá, takže uvídíme zítra... no, možná ještě dneska večer...
Vyrážím k ségře. Vrátila se z Brna, budu mít zpátky kacabajku a návdavkem možná permanentně nabarvené obočí. Páč vím, že čas je drahý, hledám způsoby, jak ho ušetřit a tohle je jeden z nich. Ať nemusím před špíglem tak dlouho tajtrlíkovat. Jo, mimochodem, včera večer jsem zjistila, že mám na levém oku - spíš víčku - pěkné móňo... to mě vyděsilo. Nejsem si vědoma, že by mi někdo pod rouškou noci jednu natáh... ale pak jsem si uvědomila, že před pár dny jsem se hlavou nechtě drsně srazila s Té, ale rána byla vedená do obočí, nikoliv do oka... tak nevím, kde se to tak vybarvilo a hlavně se divím, že jsem si toho dřív nevšimla... a sakra... jdu barvit to obočí, dotazy budou patrně nepříjemné... ještě že mě už roky nemá kdo tlouct, těžko bych přesvědčovala, že jsem se nestala obětí domácího násilí...
Žádné komentáře:
Okomentovat