Tak jsem si hezky zaběhala, ani jsem s tím nepočítala.
Čoklová potřebovala vyvenčit. Tak jsem ji skoro pod rouškou tmy přistrojila do obojku a vodítka a vyrazila. Pěkně jsem si vzala cígo, že si venku zapálím a udělám pohodovou procházku.
Za barákem máme takový plácek, kam se chodí venčit psi. A taky tam občas chodí týpci zahulit, nebo si začuchat. I sem tam něco ostřejšího se tam najde... a tak si to šmáruju k tomu plácku, a proti mně postava.
Tak tohle nebyl týpek, co si zahulil. Tohle byl spíš čichač nebo něco horšího. Páč vyšel mým směrem a výhrůžným hlasem na mě začal mluvit: „Tak pojď domů, kurva. Máš doma holku, necháváš ji tam samou. Pojď nebo tě zabiju"... No. Nejsem žádný posera, ale z lidí co nejsou zrovna příčetní, tak z těch mám docela strach... navíc malá začala hrozně vrčet a já nevěděla, co se může stát. Tak čokla jsem chytla do náruče (ani chudinka nestihla udělat potřebu) a začala jsem hezky rychle couvat... jak na potvoru nikde nikdo poblíž, kdo by mi třeba podal pomocnou ruku, eventuálně na koho by obrátil svou pozornost. Jen já, pes a ten debil. A pořád za mnou. „Dělej kurva, běž do té hospody, čeká tam holka na tvůj pozdrav. Co si o sobě myslíš, potáhneš, odkud jsi přišla..." kdysi nás ve škole učili, že když není zbytí, je třeba navázat kontakt. Tak mu říkám, že si mě s někým plete. Že do téhle putyky nechodim, jeho neznám a ani žádnou jeho holku. Takže to byla ŠPATNÁ RADA... Páč ten týpek zařval jak raněný srnec a rozběhl se za mnou... byla jsem děsně ráda, že mám docela fyzičku a nasadila největší sprint. Tak už jsem byla skoro u dveří baráku a on dva kroky ode mě. Srdce mi bouchalo jako ne jeden, ale hned tři zvony a blesklo mi hlavou, že se mi určitě nepodaří odemknout ve vteřině a už teda nezdrhnu... tak jsem pokračovala dál od baráku... on za mnou docela nemoh, jen jsem slyšela, jak volá „Zabiju tě! Pojď se mnou nebo tě zabiju!" a pak zařval kouzelnou větu: „ČEVABČIČI ČEVABČIČI MÁM TĚ V ....!"
Takže když nic, mám tip na sobotní oběd!
P. S. a to cígo, tak to jsem si zapálila třesoucíma se rukama až doma na balkóně, když za mnou bezpečně zapadly dveře...
Žádné komentáře:
Okomentovat