Ano, přátelé, je to tady.
Moje strategie se vyplatila. Až hoří koudel za patama, až v té chvíli se toho nejvíc zvládne. Ve škole jsem byla superlativní. To znamená, že SU PERLA (pro ty, kdo znají pana Kaplana, co má pořád třídu rád). Jo! Dopadlo to dobře a je opět důvod k hezké, malé, téměř rodinné oslavičce!
Chvilku jsem teda nad náplní dnešního večera váhala, sic jakousi odměnu zasloužím, ale páč jsem trošku utahaná ze svého známkovaného výkonu, docela jsem si chtěla podarovat ležing na otománu. Jenže: když jsem Janě kólnula ten good message o škole a následný plán hodný staré lenory, volala mi zpátky a hezky mě zdrbala, že jí v poslední době nejsem ochotná věnovat ani pitomý pátek, když už přes týden je po mě jak po žabě. A tak to jsem se v hloubi duše zastyděla a teda něco vykoumáme.
No jak to teda vypadá? Lahve v ledničce se chladí, brambůrek ja tak půl pytlíku, páč cestou ze školy mě chytl hlad a nic kloudného už tam neměli, než ty čipsíky...i když mi teda po nich nebývá echt a už cosi cítím... no, uvidíme. Druhá půlka je na Janě. Ve dvou se to lépe táhne a já se ráda rozdělím 
Bad message je na druhou stranu je ovšem ten, že zítra opět vstávám velmi záhy, páč jsem se rozhodla jet zase navštívit svého starého tetouška. Vánoce se blíží a kdoví, zda se tam ještě do té doby dostanu.
Život je boj. Náročný. Ale vzhledem k tomu, že jednou, a třeba už zítra, nebude, je třeba být akční. A taky to znamená v rámci možností stýkat se s lidma, kteří pro nás hodně znamenají.
Tak přátelé, vzhůru do akce!
Žádné komentáře:
Okomentovat