Zklamala jsem. A docela je mi to líto. Páč jsem dneska nikam nejela. Ráno jsem vstanula v 6 při rachotu budíku, zjistila, že nemůžu otevřít oči a dám si ještě 5 minut... po těch jako 5 minutách jsem se probudila a zjistila, že zatímco jsem dospávala, uběhla hodina a ten svůj vlak už zcela jistě nestihnu...
Včera žádná velká divočina nebyla. S Janou jsme bouchly jedno šáňo, dozobaly ty brambůrky a vyrazily do ulic. Musím však říct, že velká zábava se nekonala, ve městě jsme si daly jen pár drinků, okoukly místní lokály, v baru vypotily s jasným záměrem nějaké kila, a to proto, abychom se mohly po návratu domů hezky nadlábnout a ve dvě ráno jsme to zabodly.
Jeden zážitek ale mám. A to, když nám kámoš líčil trampoty s jejich rhodeskou ridgebeckovou.
Ta, když měla své dny, byla vybavena regulerní pemprskou a ponechána doma svému osudu. Volání divočiny však bylo silnější a ona prchla nějakou skulinou ve vratech a jala se s bílou prdelí běhat po návsi. Jaké bylo kámošovo překvapení, když se vrátil z práce do rodné vsi a dozvěděl se, že po obci běhá hodně divný pes s plínou. Pojal podezření a doma si je taky potvrdil. Čuba v tahu! Vyrazil ji hledat, ovšem po několika hodinách marného počínání se vrátil domů. Čubička seděla způsobně na zápraží i s pemprskou. Jenže: když se zvedla, aby páníčka přivítala... na prdeli měla vyhryzanou díru! Mazec. Bylo jasné, že tu díru si sama na prdeli nevyhryzala a že to je dílo nějakého psího nápadníka. A .... nezůstalo jen u hryzání, že ano. Hezky si to užili, tak bylo třeba hledat záchranu u veterináře...
S psama jsou fakt trampoty... tak jen doufám, že mě tohle s mou fenečkou nepotká. Páč tak malé pemprsky ani nejsou, tak aby jí nějaký čokl neuhryzl rovnou celou prdel!
Žádné komentáře:
Okomentovat