Včera slavila kolegyně z práce padesátku. Oslava se odehrávala v salónku jednoho místního hotelu. Dobře vybrala. Venku byla ve stínu třicítka, v salónku příznivých 23 stupňů.
Na oslavu jsem se přihnala se zodpovědně prázdným žaludkem. Očekávala jsem stoly prohýbající se pod mísami s jídlem, jeden chod následující za druhým a hektolitry lahodných moků. Na stolech byly ale jenom talíře se zákuskama a nějakýma slanýma krekříkama a pro pití jsme si chodili k odkládacímu pultíku. A večeře byla naplánovaná až po dvou hodinách! Pustila jsme se teda do zákusků a krekrů, páč jsem měla hrozný hlad, dala několik piv a z večeře jsem do sebe dostala už jen maso, páč hranolky se neměly kam vetknout.
Oslavenkyně si přála živou hudbu.
Takže se vytasil kolega s připravenou hudební vložkou. Měl kytaru a přizval nějakého důchodce, co si přivydělává na svatbách hraním na klávesy a unylým zpěvem. Divím se, že ho z nějaké svatby ještě nevyhnali, házejíc po něm nevěstiny střevíčky:-). Hudební produkce byla hrozná. Hráli Děti z Pirrea, U la paloma blanca a tak podobně... Ti dva se nemohli sejít v žádném kusu.... navíc neměli mikrofon, tak se kolega, co hrál na kytaru, pokoušel přeřvat sebe i klávesáka, ten pípavým hláskem přizvukoval a my po úvodní sérii, při které nám lezly oči z důlků a přáli jsme si mít špunty v uších, rezignovali. Hudebníci nás totiž pozvali na plac- zpívat! Prvotní šok byl vystřídán mávnutím rukou. Nastoupily jsme tam tři grácie a dělaly jsme křoví hudebnímu tělesu a snažily se přezpívat rachotící orchestrion. Byly jsme odměněny vděčným burácejícím potleskem a rundama pro „muzikanty".
Máme mezi sebou i jednoho skoro profesionálního tanečníka, který neváhal a každou ženskou vyzval k tanci. A ta, co se vyzvat nenechala, byla uchopena za ruku, případně obě a vtažena na parket. Žen však bylo příliš mnoho a tanečník jen jeden. Proto rozjařeně navrhnul, ať hrajou kankán! Muzikanti mu rádi niterné přání splnili.
Ten pohled! Patnáct ženských rozličného věku mezi sebou má jednoho docela pohledného mužského, drží se kolem pasů, svorně vykopávají nohy křečáky, nekřečáky, a támhle na konci Bětuška při výkopu zavrávorala a začala padat, čímž sebou vzala celou tu řadu a jeden za druhým se poroučeli k zemi:-).
Byla to nakonec geniální oslavička. Domů jsem se vypravila až po desáté hodině. Byl nádherný teplý večer, jako stvořený na grilování a zahradní párty. Tak jsem chvíli koketovala s myšlenkou pokračovat ve slibném večeru s Janou na chatě, kde bysme mohli něco grilnout. Ale pak jsem si uvědomila, že jsem toho dne snědla jídla víc než dost, a navíc každým dalším krokem se ve mně stupňovala únava... nakonec jsem byla ráda, že jsem se dostala na svou novou pohovku.
BTW: Moc dobře se na ní spí. Čoklová to taky zjistila, tak ji z tama nemůžu vyhnat. Spí stočená jak ančovička na nějakém příhodném místě, abych ji nemohla skopnout ve spánku na zem. A kdo říká, že psi nejsou chytří, se šeredně plete:-).
