MIZÉRIE...

A máme tady večer a mnozí z vás se již chystají do říše spánku... a já mám pro vás malé překvapení. Zazpívám vám ukolébavku.. složila jsem ji sama!

... tak to teda ne, žádný zájezd se dneska nekoná, a tudíž ani ukolébavka nebude! Tu ať si zazpívá každý sám, nebo pohádka na dobrou noc taky nebude od věci... znám jednu o moučné nožce, moc hezký kousek!

Ze dne podivína se vyvinul s pokročilou hodinou den úplně fádní a normální. Takový, co je ještě horší, než podivín.  V tom si aspoň někdy lebedím a hrabu se ve sračkách, v normálním dnu moc nepřemýšlím, páč se v něm nenachází nic, co by stálo za řeč...Den bez jiskry a já bez sebevědomí. Jen slečinka čoklová má své dny. Dobrá zpráva je, že se mi po dlouhém hledání podařilo najít krámovací kalhotky, co jsem jí pořídila na jaře. Jenže: vyskytl se malý problém, trošku jí narostla prdel, páč samou roztažností neví, co by sežrala, tak by si ji jeden splet se šprckou. Chachá! Navíc se jí spodní prádlo hodné dámy jejího formátu nelíbí, je děsně zkroušená a dělá na mě psí oči, dotčená, že na ni panička zkouší takové fiše... no nic, co tě nezabije, to tě posílí, zlato!

Došla za mnou Jana, s nudlí u nosu, že by si ji kos spletl se žížalou, a trousí mi tady bacily. Ve stroji je Slunce, seno, jahody, nenáročný to kousek pro nenáročného diváka, ležíme tu jak vyvržení vorvani na pláži a přemýšlíme,  co s načatým večerem... vzhledem k tomu, že za velkého praskotu se týden láme do druhé půlky, tak na velké ejchuchu to nevypadá. Janu nejspíš vyexpeduju do jejího trvalého bydliště a já si po dlouhé době užiju samoty a klidu. Občas zamáčknu slzu, že jsem přestala kouřit doma, páč dneska bych to viděla na ležing na otománu v přátelském kruhu sedmičky vína a krabky cigaret... tak na retko půjdu pod open air a s tím vínem to taky slavně nevypadá... v láhvi zbylo tak na jednu deci... no co, aspoň mám doma čistý luft...

To je teda den....