Dneska poránu mi bylo nevalně.
Včera se mi totiž při pondělku podařil fakt husarský kousek. Jak jsem psala včera, co mi radí hvězdy, tak na ty jejich rady jsem měla našlápnulo k činu, ale skutek utek (to je dobře, volám nyní!! DÍKY DÍKY DÍKY!!).
Místo toho jsem se ze zoufalství a s toužebným přáním klidnit své emoce mírně podroušila už asi v 8 hodin večer, takže následné hodiny utekly vskutku rozverně... nějakou tu hodku po půlnoci jsem se pod rouškou milosrdné tmy, páč jsem měla vlasy jak když střelí do vrabců a oči jak pracovník odpichu u vysoké pece, odplížila domů a zaujala jsem místo na svém otománu. Dneska jako důsledek celé vydařené akce dušička v peří a žaludek na vodě. A dobře mi tak.
Ale postupně se stabilizuju, páč práce léčí a nemám čas se příliš zabývat nepodstatnýma věcma.
Navíc - leze slunko! No, kdo by se neusmíval! Konec listopádu a počasí aprílové!
A máme tady úterní trefnou chvilku poezie:
Poslouchejte mladý pane, od Buchlova vítr vane,
po obloze slunce leze, brzy budou suché meze!
Žádné komentáře:
Okomentovat