PLÁNY

Máme pěkně středu večer. Přišla jsem z procházky se psem, venku je kosa jak z nosa. Jinak je dnešní večer o válečce doma na otománu, páč jsem měla domluvené dostaveníčko s panem T., z kterého nepochopitelným způsobem sešlo... vlastně - vím o co jde, ale o to je to smutnější...

Přemýšlím nad dalšíma dnama a týdnama... zítra jedu na služebku, to bude solidní nejistota, páč nevím, do čeho jdu. Pracovní úkol se zvládne (jako vždy) a poté mám randíčko se Silvou. Na tebe se těším, holka! Horší bude pátek.. škola. Dozvěděla jsem se, že v dohledné době máme docela dost úkolů a za měsíc dvě zkoušky... vypadá to, že budu muset omezit večerní i víkendové tahy, v tomto zápřahu nenapíšu ani seminárku, natož abych se něco naučila... a pak tu máme zase víkend. Dneska jsem dala řeč s Dajkou, což je kolegyňka, s kterou jsme si donedávna neměli moc co říct, ale dneska se otevřely stavidla. To byl mazec. Prostě lidi, o kterých se člověk domnívá, že jsou v naprosté pohodě, rodinka funguje, jak má, zlatý manžílek, co by ženušku na rukou nosil, jsou na tom mnohdy docela zle. Manžel kus cypa pod slupkou dokonalého muže, věčné hádky a oddělené ložnice, děti z toho mají neurózy a všechno je to na levačku... tak Dajku půjdu v sobotu trošku rozebrat. Nejspíš do nějakého lokálu, kde se tančí, páč si tam trošku zatrdluje a zapomene na stupidity každodenního života. To znám. To pomáhá. Aspoň na chvilku teda...

Neděli si nechávám do foroty. Třeba bude zapotřebí léčby a relaxace..

BTW: co by dup tu je čas vánoční, reklama útočí, známí kafrají i nechala jsem se i já zlákat a začala jsem nkupovat vánoční dárky. Na netu. Páč se mi nechce chodit po obchodech. Prezenty začaly nečekaně chodit ve velmi rychlém sledu... zjistila jsem tím pádem, že se mi jakýmsi záhadným způsobem nedostává peněz... Pošťák, co fakt vždycky zvoní dvakrát, mi ty balíky nosí do práce a já jak jsem dneska třetí den za sebou (po vzoru Murphyho teorie, že neštěstí chodí ve trojici) viděla pošťácké auto, už jsem se chtěla nechat zapřít... pošťák měl však evidentně radost, že mě vidí a že mě může opět očesat a ptal se, jestli vůbec tolik vydělávám, kolik utrácím. Jak tak koukám na stav konta, musím s kamennou tváří konstatovat, že už pomalu ani ne...