SOBOTNÍ PEČÍNKA

Tak se musím pochválit, jaká jsem já šikovná holka.

Vařím takhle sobotní oběd, k tomu uklízím, ať nemám prostoje a ať se cítím dobře, oblíknu na ty galeje bokovky, když vyběhnu věšet prádlo, ať nebudím pozdvižení v teplákách, svého času sloužících jako cvičný terč pro střelby.

Práce mi šla hezky od ruky, šoupla jsem do remosky kuřecí křídla, co měly být včera hřebem večera na grilovačce (která se nakonec kvůli nepřízni počasí nekonala), i jala jsem se zalívat kytky. Pár jich mám taky na lince v kuchyni. Vyskočím na židli, zaliju, slezu a pak jsem si všimla, že za květináčem našel úkryt jeden starý prasklý etno hrnek, ruční práce, s plastickýma slonama. Když praskl, bylo mi ho líto  vyhodit, tak jsem ho tam nastražila jako dekoraci. A teď mi přišlo na mysl, že bych ho mohla použít jako hrnek na tužky.

Tak jsem se pro něj natáhla, židli nebylo třeba, páč byl docela na kraji té linky... a najednou ááááááááááá, co to? Docela brutální bolest na břichu, teda spíš na boku... no, na hrnek jsem nedosáhla, zato jsem si upekla kus břicha! Podařilo se mi totiž přilepit se na rozpálenou remosku a vyrobit si na svém těle tři spálené pruhy. Kdybych si místo bokovek natáhla staré triko a ty tepláky, tak to nemuselo být tak zlé. Ochladila jsem tu novou ozdobu svého těla kostkami ledu, naplácala aloe vera gelem na spáleniny a teď vyčkávám... sleduju ty chameleony na mém břiše, kterak z bělounké barvy  nabírají růžovou a ještě tmavší... za chvíli zrudnou, a za pár dní olezou... své zkušenosti se spáleninami mám. Jizvu od žehličky na zápěstí si hýčkám už čtyři roky a ještě pořád je vidět. A kolik parády nadělám s těmahle v blížícím se létě, na to se fakt těšim. To abych si po letech koupila jednodílné plavky...