středa 9. května 2007

NOSTALGIE JE PRÝ SMUTEK

... tak jsem asi smutná či co... po delší době.

Totiž: 

Extra dlouhý víkend prodloužený až do alelujá, jsem strávila kromě již zmíněné návštěvy přízně  doma v posteli, nikoliv však v příjemné, nýbrž v nucené společnosti chytrých knih. Je mě půlka, páč ta druhá je uhryzaná nudou. A dneska mi přišla sms od PanTéra. Otázal se:

„Co děláme, že ani nepísneme? Sem myslel, že eště něco podniknem, než se kompletně vypařím;-) a ty nic. Moc práce?"

No to mě nazved. Takže on se dnes vrátil do své opuštěné rezidence, po předlouhém víkendu, který strávil kdesi s kýmsi a teď najednou si vzpomněl na mě. A proč? Přece proto, že zítra je pracovní den! A v předvečer pracovních dnů, o nocích, co následují a v kalných ránech beze spánku mají čas jen osoby nezaměstnané. A kdo ještě? No přece já! Teda - mívala jsem čas. Bejvávalo. Zjistila jsem, že přes týden je fakt lepší se vyspat. Nehledě na pracovní výkony podávané následujícího dne a vzhled vyorané myši:-). I vyčerpání organismu jsem kvůli němu riskovala, když těch nocí bylo víc za sebou...taková to byla láska! Bohužel, jen z mé strany.

Tak jsem mu navzdory svým předsevzetím, že škoda koruny, napsala, že už nic podnikat nebudem. Asi chtěl, páč ještě cosi psal, ale já už to nechtěla ani číst...

Možná byl smutný. Prý, že přišel o práci, musí se stěhovat, přichází o přátele... No jo. V životě se může stát leccos a ještě daleko tragičtější věci. Ale jak může člověk přijít o opravdové přátele (pokud jsou to přátelé)? Asi jen tak, že o ně nestojí.

Nevím, jestli mezi ty přátele ve svém bolu zahrnul i mě. Vlastně vůbec nevím, kam mě kdy zahrnul. Já chtěla být kdysi náplní jiného jeho citu. Nevešla jsem se tam... Ale jak jde čas, zjišťuju, že věci se dějí tak, jak mají a člověk nakonec zjistí, že to není až tak špatně, jak to zpočátku vypadá. Ne, že by mě to nebolelo. Měla jsem iluze a ty šly do kopru. Nic to ale nezmění na tom, že PanTér byl moje srdeční záležitost a přes srdeční záležitosti se těžko staví nový most.

A po dlouhé době mi tekly slzy. Ale pro něj už asi opravdu poslední...

3 komentáře:

  1. myslím, že o opravdové přátele člověk nepřijde ani tím, že o ně nestojí... prostě tu pořád budou... alespoň já to tak cítím a nezlomím hůl nad někým jenom proto, že o mě zrovna nestojí - občas se mi taky stává, že nikoho nechci vidět, slyšet, číst...

    OdpovědětVymazat
  2. ja hole nelamu,ale to bylo zamysleni nad jeho slovy... premyslela jsem, PROC ho opousti pratele?? kvuli tomu, ze ma problemy? nesmysl...ale nejaky duvod to mit musi. vzdycky je nejaky duvod...

    OdpovědětVymazat
  3. nemyslela jsem, ze ty lames hul :) myslela jsem to tak jako vseobecne ;)

    OdpovědětVymazat