JAK MI EX ZPŘÍJEMNIL NEDĚLI

Neděle. Překrásný den. Sice by mohlo být trošku chladnějc, ale jinak parádička. Do odpoledních hodin, konkrétně do 17.30, kdy se ozval ex. 

Při neděli se opět otevřela otázka střídavé péče o Dejva s mým ex. Ač jsme byli domluveni na osobní schůzku, zavolal. A že nemá čas a jak to tedy je.

„Máš ty papíry? Máš tu dohodu?", začal zpříma.

„Nemám a pojďme to někam probrat," zněla moje odpověď.

„Nemám čas. Slíbila, že to nachystáš! Tak co to má, zas, kurva, znamenat??", začal výrazně zvyšovat hlas.

„Poradila jsem se s právníkem a prostě s dohodou souhlasit nebudu. Ale klidně si podej žalobu, nebo návrh na snížení alimentů."

Z 800,- Kč:-) cha to bych chtěla vidět, který soud by na to přistoupil.

Nabídla jsem ruku ke smíru:

„Hele, necháme to tak, jak to je. Může k tobě, kdykoliv chce, nikdy jsem mu ve styku s tebou nebránila a z těch tvejch aláčů pokryju stejně tak jídlo ve školní jídelně a s bídou dojíždění."

Tak pak jsem se dozvěděla, že na Dejva kašlu. A prý podívej se, jak vypadá! Jak? No, jen se na něj podívej! Ale di ty. Má všechno, co potřebuje, i docela hodně navíc, chodí oblíkaný líp, jak ty, dobře se učí, nefláká se, není problémový, krásně kreslí, učí se cizí jazyky... (BTW: ex ho chtěl nechat rýsovat nějaké důležité rysy v maringotce:-), kde dlel na rybách).

„Jsi sketa, ta největší bestie, kterou jsem kdy potkal! Počkej, já z tebe udělám takovou ludru, že ti ho vezmou!! A víš, proč se s tebou nesejdu? Páč bych tě musel ZABÍT!!", zaúpěl a třískl telefonem.

Tak nevím. Nevím, co dělám špatně. Nedělám mu naschvály, ten člověk pro mě vždycky zůstane otcem mého dítěte, nic víc, nic míň. Chtěla jsem po něm vždycky jen to, na co měl nárok Dejv a ex mi občas vyšel vstříc, občas se mnou zase hezky vydrbal. Soudem je ale stanovené pouze výživné, jinak je to na jeho dobré vůli. Chápu. Nikdy jsem nežádala o zvýšení alimentů, i když jeho aktuální částka je vzhledem k oprávněným potřebám dítěte víceméně směšná. Docela dobře vycházím s jeho novou manželkou, ale o našem vzájemném vztahu se to říct nedá. Nebo máme opravdu tak nepřekonatelné komunikační problémy. Dneska nechápu (a asi ani on), jak jsme spolu vůbec kdy mohli žít.

No. Tak taková to byla hezká neděle...