KDYBY BYLY UNIFORMY, BYLO BY TO SNAZŠÍ...

Fujtajblík. Nějak se mi zvedá kufr. Sleduju třesoucí se ruku se sklenicí šumivého vitamínu, který se marně snažím do sebe vpravit. Zachvacuje mě nervový třes:-). V práci bylo dneska docela rušno, tak jsem neměla ani pomyšlení na to, co mě zítra čeká. Ale teď, když mi to přišlo na mysl, najednou je pohoda krásného dne tatam.

To, že jsem si sice v knihách poležela, ještě není záruka toho, že umím a problémy nepřijdou. Včera v podvečer přišly na návštěvu Jana se Šárkou, vybalily z kabelek tři sedmy vína a byly tak natěšené na dámskou jízdu, že je nešlo odmítnout. Takže místo pilného opakování toho, co mi zbylo v hlavě, jsme do jedenácté v noci seděly a hulákaly z balkónu sprostonárodní písně:-).

Kromě toho, že si nejsem jista vědomostma, mám těžké dilema. Vůbec nevím, co si zítra obleču. Elegantní věci moc nevedu, tudíž na takovou velkolepou akci nemám šaty ani sukni. Teda, objevila jsem jednu, jenže ta je černá kožená a těsně pod zadek, takže ta by se hodila na úplně jiné štace:-) a pak několik džínových, ty se mi na státní závěrečné zkoušky taky moc nepozdávají...

Jeden kolega v práci mi ráno důvěrně sdělil, že oblečení je základ a odvíjí se podle složení zkušební komise. A tam je to samý chlap. No jéje! Tak to prý mám být v klidu! Prý si mám dát výstřih a tak nějak se načančat.. a mám to v kapse! To se lehko řekne, když ale není do čeho se načančat. A abych vypadala jak tmavovlasá Barbie v dobách, kdy Ken zjistil, že je na chlapečky a jí už zbyl jen Ben, vysazený na lákavě oplácané samičky, tak na to mi asi trochu zežloutl rodný list:-). Do takových typicky ženských kousků, které si jednou vezmu na sebe a pak budou zbytek svého života dlít v nejtemnějším koutě skříně, tudíž odmítám investovat. Takže mi nezbyde nic jiného, než navlíknout se do vždy elegantní černé a neomráčit zjevem, nýbrž přirozenou inteligencí a schopností uvařit z vody cokoliv bude třeba:-).

No a abych to trošku zjemnila, za ucho do vlasů si vetknu romantickou kytku pro štěstí:-).