V kolbence hned po ránu vypověděly službu dvě kopírky. Poté se kolegyni seknul počítač tak dokonale, že už se ho nepodařilo rozchodit ani ítý asistentovi. Šel koumat, kde rychle vemem nový a kde hlavně vemem na něj. Zatímco koumal, můj počítač na mě začal pomrkávat neznámým oknem a v něm se chlubil hláškou, že má nedostatek paměti a tudíž dál pracovat nebude. Ani restart ho nepovzbudil k činnosti. I sedla jsem si na svou židli a založila ruce za hlavu. Někde jsem četla, že ti, kdož svou pracovní dobu tráví u počítače, by měli po nějaké době své místo opustit a provádět jinou činnost.
Udělala jsem tedy obchůzku pracoviště a narazila na údržbáře Kouličku. Pod záminkou projednání plánovaných oprav jsem ho pozvala k sobě do kanclu. Ochotně šel, ochotně podebatoval a kolegyně si mu mezi řečí postěžovala, že jí odešel počítač do věčných lovišť. Svorně spolu nadávali na zastaralé vybavení některých pracovních stolů:-), já jsem je pobaveně poslouchala a konečně se mi podařilo nakopnout můj počítač.
Mezitím ta dobrá duše vstala a jala se kroužit kolem stroje kolegyně a zkoumat, zda se situace nedá nějak vyřešit. Opět se potvrdilo, že pod svícnem je největší tma a že ítý asistent stojí za dvě věci. Nevšiml si totiž, na rozdíl od Kouličky, že z počítače kolegyně vypadl kabel. A když vypadne kabel, pak stěží může heblo, byť letité, fungovat. Ochotně přikročil ke stěně, aby se dostal k panelu na bedně, sehnul se... a šup lup! Pecka jako prase, Koulička vyvalil prdelí ze zásuvky na zdi zloděje, dostal ránu, vyjekl, elektrika v kopru, takže všechny stroje dobouchaly... můj samozřejmě opět taky.
Rezignovaně jsem zabouchla šuplíky u pracovního stolu, trezory a za sebou s řádným prásknutím dveře. Když jsou erupce na slunci, tak se holt pracovat nedá.
Žádné komentáře:
Okomentovat