NA DŘEVĚNÝ SPACÁK JE EŠTĚ DOST ČASU:-)

Až tě život omrzí a stane se ti peklem, skoč do hajzlu a přikrej se tam deklem;-).

Včera jsem měla další z řady přednášek před vzděláním chtivým publikem. Přihodila se mi taková věc..

Z velké míry povinností jsem na to jaksi pozapomněla. Byla jsem na jednání v jedné firmě a trošku se to protáhlo, nijak jsem nespěchala, páč jsem měla zafixováno, že přednáška začíná v úplně jinou dobu a navíc úplně jiný den. Koupila jsem si po dlouhé době připomínku mladých let - paní kofolu a vypila jsem jí hned celý litr. Uvelebila jsem se v kanclu a otevřela diář, že mrknu na aktuální pracovní úkoly. Nevěřícně jsem zaregistrovala dvakrát červeně podtržená změnu v plánu seminářů... čtvrtek! A už půl hodiny to běží!

Chytla jsem saky paky a s jazykem na vestě doběhla půl hodiny po plánovaném začátku semináře. Z wostudy kabát... A když jsem to ze sebe všechno hrkala, abych to stihla, najednou jsem nemohla dýchat. Jakoby mi někdo sevřel hrudník do ocelové kazajky, tak jsem si v tu chvíli připadala. A ono to nepřešlo ani po přednášce...

Jela jsem k našim hokkaidem a pro změnu jsem cítila že mě nějak divně bouchá hercna a navíc zase to dýchání - nedýchání... nerada bych, aby mě někdo křísil v prostředku hromadné dopravy, tak jsem začala rázovat z jedné strany vagónu na druhý, cestující hloupě koukali, nebo spíš já jsem vypadala jako hlupák, ale alespoň se mi podařilo odvést pozornost od svého fyzického těla.

U našich jsem se natáhla na fotelku, nohy dala nahoru a mamina do mě vetkla dva panáky laku na rakve čili fernetu, řka, že to mi určitě pomůže. Pomohlo. Troufám si říct, do hrobu, páč mi ještě k tomu všemu začalo být pěkně špatně od žaludku.

Skvělá domácí amosféra.

Líp se mi udělalo až doma kolem jedenácté v noci, kdy jsem si zapálila toho dne svou první cigaretu. A přemýšlela jsem, cože se mi to dneska přihodilo:

Nebyl to slabý infarkt? K doktorce nejdu, ta by na mě jenom mrkla a zas mi řekla, že je to od nervů, já už ji znám...

Nebo změna tlaku a počasí? To už jsem vysledovala, že špatně snáším.

Nebo ta paní kofola se mnou zamávala?

Nebo se projevil hajzlík stresík pracovní v pravém světle?

Nebo se mi vrátila přítelkyně panická porucha? Dlouho jsme se neviděly a za ty tři roky, co mě nedostala, se jí po mě možná zastesklo..

Nebo všechno dohromady...Ale mě nedostanou! Není důvod spěchat do dřevěného spacáku, když jsem si ještě docela nic neužila:-). Každopádně máme tady pátek, čili netoužím po ničem jiném, než vypadnout někam pryč a daleko, a jak se zdá, dokonce se mi to splní!! Hlavně, kdyby se chtěl někdo se mnou o víkendu bavit o práci, nebo snad, nedej Bože, pracovat... tak to ať se ode mě drží raději v uctivé a bezpečné vzdálenosti:-).

Ať máte hezký víkend, přátelé!