FAJN VÍKEND

Mám za sebou hezký víkend.

V pozdním sobotním odpoledni jsme s Dancerem vyrazili houbařit. Těšila jsem se, že prolomím svou smůlu a najdu svou historicky první houbu a nejlépe hřiba. Vytipovali jsme místo, kde měla být žírná půda a hub mraky. Stejný nápad však mělo evidentně i hodně jiných lidí, páč jsme jich potkali cestou několik, vracejících se z lesa s plnýma košíkama hřibů. To bylo neklamné znamení, že opravdu rostou, ale bohužel taky toho, že jdeme s křížkem po funuse.

Nahoru to ještě šlo. Cesta však byla nesnadná, neb vedla do strmého kopce s nízkým smrkovým porostem. V remízku jsme se shrbení prodírali jehličím a pátrali po nějakých jedlých houbách. Smotlachův atlas jsem však nepotřebovala, i když, kam oko dohlédlo, všude samá houbička. Jenže z té nohaté záplavy byly jedlé jen dva bídné suchohřiby, které výjimečně poznám, a ty se zjevily Dancerovi:-). Já nenašla zase nic, páč jedovaté houby se nepočítají, ale je fakt, že muchomůrek červených tam bylo tolik, že by se na ně mohlo jít rovnou s kosou.

S prázdnou nůší jsme se jali pátrat po cestě zpátky. Dancer má naštěstí skvěle vyvinutý orientační smysl, tak nás neomylně vedl správnou cestou. Překážky jsme zdolali bez větších problémů, jedině sestup z bahnitého svahu o úhlu 70 stupňů se ukázal být malinkým problémem. Po prvním pokusu, že to ňák pude, jsme nakročili na svah, ony nám podjely nohy a už jsme se vezli. Čili bylo zapotřebí zapojit ruce, konkrétně prsty, kterými jsme se zapíchli do bahna a tak nějak sešplhali na polní cestu. Moje boty, určené na vycházky do města, to ale odnesly. Ale vycházka to byla krásná a nějaké boty za rozčilování nestojí.

Aby byl taneční večírek ohrožen botama, to se nesmělo stát, tak se muselo shánět vteřinové lepidlo. A když se daří, tak se daří, takže ještě odešlo světlo na autě a hned byl místo tanečního večírku nakupovací a pak se nám už nikam nechtělo. Seběhli jsme tedy do vinného sklípku na burčák. Zdravý nápoj, kterého se má vypít tolik, kolik má člověk krve. Každý rok to tak dělám, i když si tu krev ředím čímsi z místních vinoték, co si s domácím burčákem ani ruku nepodalo. Domácí burčák byl skvělý, ale cosik se se mnou děje, páč už mi ani pít nechutnalo a nevypili jsme ani půl druhého litru... ze spánku nebylo též nic, páč jsem musela monitorovat Dejva, vracejícího se nočním hokkaidem z Práglu. On ještě nepochopil, že když náhodou ve vlaku usne, měl by si pro jistotu nastavit budíka, aby neskončil na hraničním přechodu k našim bývalým bratiam:-).

Takže víkend byl hezký. Nemyslela jsem na práci. Zažila jsem plno nových věcí. Vím něco málo o víně. Dokonce vím něco o gravitaci a antigravitaci.

Jestli dobré zážitky člověka nabíjejí, mám na týden dobito:-).

Ale páč jsme si s Dancerem ani tentokrát nezatancovali, budu ho muset nějak přejmenovat:-).