čtvrtek 18. října 2007

HLODAVCI V ZAJETÍ

Dneska mě oslovila kámoška s neodolatelnou nabídkou:-).

Její dětičky zařídily, aby párek křečíků džungarských rozšířil rod a narodily se jim tři malé myši. Protože jim to doma dělalo docela bordel, z krabice v rohu místnosti se ozývalo nepřetržitě pískání a kvartýrem se začal táhnout i smrad, bylo třeba mladé vylifrovat. Měkkosrdcatá kámoška neměla to srdce vypustit je do lůna matky přírody, i vzala transportní klícku a do ní umístila jeden exemplář a vyrazila ho udat ke mě na návštěvu.

Když mi přednesla své přání, spráskla jsem ruce:-).

Uvařila jsem jí kafčo, sobě šalvějový čaj na uklidnění rozbouřeného žaludku, i jala jsem se jí líčit své životní zkušenosti s tímto živočišným druhem:-).

Dávno tomu, co byl Dejv malý, a vydyndal si tuto malou myšičku, aby se mohl starat o nějaké zvířátko. Velké zvíře bylo zavrhnuto předem, po zkušenosti, kdy měl ex geniální nápad pořídit si dospělého dobrmana, který u nás byl asi měsíc a bydlel ve svém separátním pokoji v našem tehdejším 3+1. Do pokoje jsem ani nenakoukla, páč na mě temně vrčel, poté, co jsem s ním jednou vyrazila na zdravotní procházku, on nasadil ďábelské tempo a potahal mě na špagátě půlkou města. Tehdy zjistil, že má na mě navrch a dával mi to najevo. Inu, chytrý nápad, pořídit si dospělého psa takové rasy... později zmizel neznámo kam, když se ex s ním šel někomu pochlubit, čokl na pokyny nereagoval a kousl jednu známou do zadku a druhou do prstu.

Takže pro klid a mír v domácnosti se zakoupil křečík džungarský, zvaný Miky. K němu betelná klícka a do ní kolotoč.

V prvních dnech chovu se Miky nechal nosit a hladit, brzy však zjistil, že věčné natahování ho stojí vzácný čas, který by jinak mohl trávit na svém oblíbeném kolotoči. I začal škrábat a a kousat, tak za trest už z klícky nevylezl. Přes den byl klid. Miky bydlel v kokosovém ořechu, a tam celý den prospal. Když se večer zhaslo a byl čas se uložit ke spánku, Miky namazal svaly, naskočil na kolotoč a celou noc drandil:-). Nepomohlo namazání kolotoče olejem, vrzal pořád příšerně. Zkoušela jsem kolotoč sebrat, ale to zvíře bylo na něm evidentně psychicky závislé, protože mu posmutněly oči a z kokosového ořechu nevycházel ani pro potravu. Tak kolotoč putoval zpátky a Miky ožil. Ne však na dlouho:-).

Jeho závislost dostoupila vrcholu. Jezdil stále. Snad 24 hodin denně. Nedopřál si žádný odpočinek. Malé, chlupaté perpetuum mobile. Až jednou...

Když jsem přišla z práce domů, bylo ticho... tak divné a nezvyklé ticho... jdu ke klícce a tam ležel na kolotoči natažený jak strunka Miky. Tuhý jak štolverk. Umřel, chudák, při činnosti, kterou nade vše miloval. Pohřbili jsme ho v papírovém sáčku s nápisem MIKY pod břízkou.

Malý Dejv ho pochopitelně obrečel. Chtěl svého Mikyho zpátky a odmítal připustit, že je po něm. I ustrnulo se srdce mateřské a já jsem opět chvátala do krámu s živýma zvířatama koupit Mikyho II.

Miky II byl skokan. Bydlel v klícce s horním otevíráním, ze které furt utíkal, páč kolotoč preventivně nedostal. Podezírala jsem Dejva, že ho vždycky vytáhl a zapomněl ho vrátit zpátky a my ho pak chytali po kvartýře. Ale jednou jsem ho tam osobně umístila, Dejv nebyl doma a Miky II ráno v kleci taky ne. Domnívala jsem se, že nějak mazaně utekl ven při otevírání dveří a za křečíkama jsem udělala tlustou čáru.

Jenže za pár týdnů si takhle lebedím na gauči a najednou mé oko zaregistruje, že něco běží obývákem. Myš! Sice z myší strach nemám, ale děkuju, myš v baráku fakt nechci. Nastražila jsem past z ořechů a semínek. Byl to ten náš myšák:-). Prevít, udělal si hnízdo za obývací stěnou, což jsem zjistila až při jejím rozebírání. V gumové rukavici jsem prskajícího myšáka chytla a putoval zpátky do klece. Ani toto zvíře v zajetí nepřežilo, páč při nesčetném pokusu o výskok z klece se v noci zachytl nohou za pletivo, ta noha se mu asi odkrvila a přerušil se krevní oběh či co.. každopádně Miky II byl do rána v pánu. 

Vyhodila jsem klícku i se starým kolotočem, zamáčkla slzu a rozhodla se, že hlodavce už v baráku nikdy nechci.

No a přítelkyně musela uznat, že po těchle zkušenostech u mě s hlodavcem nepochodí, takže také zamáčkla slzu, sbalila klícku a šla hledat štěstí jinam:-).   

12 komentářů:

  1. já fakt nechápu proč pořád běhaj....u bejvaly sem se nedokázal vyspat protože me budí každej zvuk....

    jinak transportní klícka-já sem asi úchyl ale hned si představim vlakovej transport,víš jak..

    OdpovědětVymazat
  2. ...super, zachechtala jsem se a zároveň též mačkám slzu!!!
    Sousedka nad náma přes léto krmila sousedům takynadnáma křečka, když byli na dovče, a vyprávěla nám, že pořád drandil na kolotoči, a že mu ho začala na noc brát, aby se neuběhal, než se vrátěj. Ale každej den tam poctivě chodila, on běhal a ona u něj hodiny seděla. (Asi jí dám hlídat kočky!!!!)

    OdpovědětVymazat
  3. no vidis, oni to asi maj v genech! a dobre ze hlidala, jinak mohli mit tuhacka jak ja:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Že jsem si to nepřečetla včera. Mohla jsem mít lepší náladu :o))). Já nikdy tohle dětem nedovolila, protože jsem veliký nepřítel domácí žoužele, o kterou bych se předpokládám v závěru musela starat a ani bych to malý chlupatý a mrštný nevzala do ruky. Je to pro mě něco jako pavouk a těch já se štítím... Myslím si, že se celej den točil v kolotoči aby přehlušil volání rodu, tedy touhu po sexu. Musel nějak zblbnout, když jste mu nedopřáli protějšek! A pak bídně zhynul při té náhradní práci...

    OdpovědětVymazat
  5. džungaráci a podobná zvířátka jsou super!!! sem s nima!!! aspoň mi nechcípne had hlady! .o)

    OdpovědětVymazat
  6. nerika se tomu nahodou tyrani zvirat???:-)) ty trapici:-D

    OdpovědětVymazat
  7. díky za vzpomínku, vzpomněla jsem si na ty naše křečíky džungaráky :) já a ségra jsme měly každá jednoho... bratr si pak pořídil zlatýho křečka, kterej pořád zdrhal... ale většinou se vracel se nažrat... jednou se nevrátil... po čase jsme zjistili, že bydlí za skříní, taky si tam udělal hnízdo...

    OdpovědětVymazat
  8. nemas za co dekovat! chi, vidim, ze je to vsechno stejna verbez zubata!:-D

    OdpovědětVymazat
  9. díky za vzpomínku na mou bílou myšku, která u nás vydržela týden, než taky vyskočila z láhve od okurek (těch velkých) a byla odchycena za sporákem pomocí tyče s bodlem...
    ale jako dítě jsem měl quinejské prase - trochu větší a klidnější, než křečík, ideální :-D

    OdpovědětVymazat
  10. s bodlem?? chudenec... radsi se neptam, esli to prezila... a jak dopadlo to prase? byla pecinka aspon?:-D

    OdpovědětVymazat
  11. Myška to kupodivu přežila, lehce píchnuta, kvičíč vyběhla druhou stranou přímo do nastražené pasti ;-) A pak jí strejda nakrmil hada...:-(
    Moje quinejské prasátko (najdi si radši regulerní český překlad anglického quinea-pig;-) se dožilo sedmi a půl let, po mrtvici ochrnulo na půl těla, dělaly se mu dekubity, přišlo o srst, trápilo se - a veterinář mu pak od trápení pomohl...

    OdpovědětVymazat
  12. Je to zvláštní jak dokážou být křečci na kolotoči závislí. A jak tak čtu tak je to asi běžné že se uběhají k smrti...

    OdpovědětVymazat