Tak to já fakt nevím...
Chtěla jsem si udělat domácí pohodu, páč po mé domácí víkendové absenci vypadá kvartýr jak po náletu pumy, ale sotva jsem začala, přišla smutná kamarádka...
Kamarádka vyslala svého nejstaršího potomka na druhou stranu zeměkoule na zkušenou. Skončil školu a neměl tady práci, tak přemýšlel, že než se poflakovat a pobírat příspěvky v nezaměstnanosti, je lepší jít vstříc novým možnostem. Kamarádka přemýšlela. A proč ne? Oťuká se tam, pozná, jaké to je, vydělat si vlastníma rukama peníze a bude si jich náležitě vážit a tak nějak se vrátí jako jiný člověk. Zodpovědnější.
Jenže: Místo toho, aby inkasovala zpátky, co do něj vložila, dostává maily, že kluk nemá práci, takže ani prachy. To málo, co vydělal, hbitě utratil. Cizí řečí příliš nevládne, takže se nedomluví. Není co jíst, nemá kde spát a buď ho zavřou, páč něco ukrade, nebo si hodí mašlu a že potřebuje keš, ať máma pošle... Kamarádka má o něj pochopitelný strach, tak cáluje. Píše mu maily, ve kterých prosí, ať se vrátí domů, bukuje letenky, posílá sms, ve kterých prosí, ať jí kluk alespoň zavolá, kde je, že se spolu domluví, kam má jít a kdy mu letí letadlo...
Kluk nevolá... telefon asi prodal a stejně tak foťák, co mu extra do světa pořídila, ať to tam všechno zdokumentuje. Na maily nereaguje. Kamarádka neví, kde se vůbec v té daleké, rozlehlé a cizí zemi nachází... nemá se s ním jak spojit, pokud on sám neprojeví zájem. A ona čeká...
Není mi líto toho kluka. Nechala bych ho, ať se otříská.
Je mi líto té kamarádky, která se kvůli němu strašně trápí. A že za svou mimořádnou snahu z kluka něco vycepovat došla tak daleko, že ji její výlet stál a ještě určitě stát bude desítky tisíc korun a kluk nemá zájem se té své mámě alespoň ozvat a říct jí, jak to s ním vlastně vypadá... a vlastně ani to, jestli ho ještě někdy vůbec uvidí...
Jak se to stane, že někteří potomci mají své rodiče rádi? A pro druhé jsou ti, kvůli kterým jsou na světě, někde na chvostu, dobří tak k tomu, aby financovali (alespoň dokud jsou ekonomicky činní) rozmary svých mladých nadějných synů a dcer?
Smutné, že?
Tak nevím, jesli je lepší mít malé děti, nebo velké. Že když jsou to hotoví dospěláci, a vy je vypustíte z hnízda a myslíte si, že bude konečně fraj, natáhnete si nohy na stůl a budete si užívat samoty jak arizonská pěnice Peter Nagy v dobách největší slávy, tak ony se holt dětičky postarají, abyste toho klidu moc neužili:-).
Kamarádce přeju, ať se jí syn vrátí domů. Lepší a zodpovědnější.
A vám všem, kteří to máte podobné, nebo vás to teprve čeká, ať z toho nesejdete na těle ani na duchu.
A lepší děti.
to je mi líto,protože většinou lidem cizina pomůže,pokud nejedou delat v humanitární organizaci do afghánistánu....mě se máti zas snaží pomoct s tim že mě tak vyprudí s matikou že si to pak dokážu maximálně celej den přehrávat v hlavě co předvedla..
OdpovědětVymazatSmutný čtení. Prožívám přesně tohle v malým... ani nemluvím, nepíšu sem všechno co zažívám, hlavně o penězích je mi stydno psát, pozdravuju tvoji kamarádku. Děti někdy nejsou radost. Děti a chlapi!!!
OdpovědětVymazatMojí dceři cizina prospěla absolutně. Z nemotorného nesamostatného děcka vyrostla pracovitá mladá žena a adaptovala se úspěšně v cizím prostředí. O synovi pochybuju, je to přesná kopie toho kamarádčina syna. Oprsklý, drzý, nelítostný, ale závislý na mámě. a dost o tom :o)))
OdpovědětVymazatpozdrav vyridim, aspon ji mozna potesi, ze v tom neni sama. A ty taky ne, jak vidis..ale hlavu vzhuru, drzim ti palce! ahoj a mej se lip, mej se fajn!:-)
OdpovědětVymazatvidim, ze kazdy ma nejake trapeni:-) tak maminu moc neprud, vzdyt matika je docela zajimava ne?:-) mej se fajn
OdpovědětVymazatpřipomnělo mi to bratra jednoho kolegy z práce... odjel do Anglie s tím, že vezme jakoukoli práce, co se namane... haha, jako vtip dobrý... pak to bylo: děsná pracovní doba, málo peněz, nebaví mě to... došly prachy, co si přivezl, a teď jen chodí emaily: je to na dobré cestě, rýsuje se úžasná práce, za slušný prachy... ale brácho, pošli něco liber, dokud nedostanu vejplatu... a pořád dokolečka, snad už skoro rok...
OdpovědětVymazatjo, mimoradna podobnost...stejny pripad...:-( on taky, kdyz jeste psal, tak to bylo vsechno na dobre ceste.. a na jake ceste je ted, nikdo nevi...
OdpovědětVymazatNo to je teda děsný!!! Jak se znám, rozhodně bych se spojila s ambasádou a nějakým způsobem ho nechala hledat!! A až bych ho našla, vymlátila bych z něj duši. Takhle mi jednou holka, když to ještě byl nafoukanej spratek, poslala čumkartu z Guadaloupe (nebojaksetopíše), někde snad v Karibiku. Myslela jsem, že chcípnu strachy. Naštěstí to dobře dopadlo.
OdpovědětVymazatJenže - když ho nechá hledat, třeba jako nezvěstnýho, najdou ho, a pak se zjistí, že je někde načerno a blabla. A popotahovačky. Ale stejně bych to riskla. Nebo bych mu ještě napsala mail s tím, že mu dávám nějakou lhůtu, aby se ozval, a pak že ho bude hledat policie.
Neudělat nic, nespala bych.
lhut mu uz dala nekolik, lec, bohuzel, bezvysledne...
OdpovědětVymazatale s tou policii ji to poradim, nakonec, za pokus to stoji! diky!!
Chudák ta tvá kamarádka! A toho jejího synka raději ani nekomentuju... Jo, Lexulko, již před nějakou dobou jsem ti posílal mail s reakcí na ten problém s vkládáním tvých komentářů na mém blogu. Nijak si nereagovala, dorazila ti ta zpráva vůbec?
OdpovědětVymazatzadnou zpravu jsem od tebe nedostala..diky , ale posli mi to jeste jednou plis.. obcas mi neco hodi mezi spamy a ja to hned mazu ani nectu.. mozna to byl pripad i tvoji..diky lex
OdpovědětVymazatDoufam ze to budu mit mezi poslanyma takze poslu znova :)
OdpovědětVymazatuz jsem ti tam rubla komenty i tak:-)
OdpovědětVymazat