POŤOUCHLÝ PRODEJCE A ZRÁDNÁ ZAJEČÍ KREV

Tak končí jeden neobvykle relaxační víkend.

V pátek mě v kolbence vyzvedla Jana a jeli jsme přetransportovat mé mražené zásoby do nového mrazáku. Už ho mám doma, leč bližším ohledáním jsem zjistila, že mě prodávající pěkně ojebali.

Při koupi jsem si všimla prasklé lišty na horní hraně ledničky. Páč byla poslední, kšeftman mi slíbil, že než mi ji dovezou, bude vyměněná za novou, čili nic nepoznám. Tak nějak jsem na to zapomněla. Když mi heblo dovezli chlapi do baráku, tak jsem blíže nekoumala, jak je to spravené. Viděla jsem, že lišta je nepoškozená. Včera jsem vylezla na židli a skládala na ledničku nějaké ty hebla, co tam z důvodu prostorové tísně prostě musím mít a najednou koukám... nahoře ledničky, tam, co dávali tu lištu, vydrabaná díra jak od myši! Neuvěřitelné!

Patrně při vyměňování lišty se jim to hned tak nepodařilo sundat, tak v pracovním zápalu a s vidinou prémií (páč i zmetek je třeba prodat) kterási kapacita zabrala pořádně dlátem nebo čím a tohle tam vytvořil... no do prdele! A mě bylo hned divné, že ledničku dovezl řidič s tím kšeftmanem! Copak po zákazníkách jezdí na rozvoz prodavač? Tušil problém a já pitomec nevylezla na židli abych zkontrolovala ledničku shora, páč mě to nenapadlo. No, zase jsem chytřejší. Příští týden si mám jít potvrdit záručák. Nafotím to dílo zkázy a zkusím nějak zpětně uplatnit aspoň slevu. Asi by mi ledničku vyměnili, ale to bych zase čekala týden...a to je něco na mě. Hlavně, že je mír a jsme zdraví;-). Malé věci jako lednice za deset papírů mi náladu nevemou.

Jana se v pátek rozhodla u nás přenocovat a to zavonělo příslibem páteční večerní akce. Plán zněl jasně: vyjít si na chvíli mezi lidi na jeden dva kousky. Dodržen však nebyl. Toho dne jsme zavírali dvě hospody a domů jsme přišli v půl čtvrté. Budík, nastavený na jedenáctou, mi byl platný jak mrtvému zimník, páč jsem se vzbudila vedle tuhé Jany v půl osmé a ne a ne znovu zabrat. Nakonec to bylo dobře, páč předchozího dne, nebo spíš časného rána, jsem euforicky pozvala Janu a dva kámoše k nám na sobotní oběd. Na jednu hodinu. Když jsme došly nad ránem domů, cosi jsem vytáhla z mražáku v domnění, že jsou to kotlety na řízky a ráno jsem zjistila, že je to kilo fest prorostlého bůčku. Takže z toho teda přírodní řízky ne:-). Musela jsem chtě nechtě jít do obchodu na nějakou flákotu. Jeden pozvaný nakonec oběd odmítl, zbytku jsem své kuchařské umění předvést musela. Správný střelec totiž z boje nikdy neutíká.

Jana s Radimem měli v kuchyni debatní kroužek a já potila u šporáku krev. Páč kuchyňka je jako dlaňka, podařilo se mi několikrát postříkat Janu rozpáleným olejem (eště že měla moje tepláky;-). Průběžně jsem se i já zapojovala do debaty i koštování nějakého pozdního sběru, takže se mi podařilo řízky z nepozornosti vysušit a hranolky byly pro změnu jako odřezky z ostrouhané tužky;-). Prý bych mohla vařit v Intercontinentalu!! Haha.

Po obědě kuchaře číšníka sklátila do loža únava a šla jsem i s Janou dospat spánkový deficit.

V deset hodin večír nás poctila návštěvou další kámoška, nesoucí čerstvé drby. A k drbům je třeba něco srknout. Baby chytly slinu, tak se rozhodly pokořit láhev Zaječí krve, co se choulí už pár měsíců v ledničce s rozďobanou korkovou zátkou. Prý nesmírně lahodné víno;-). Už jsem to před čtrnácti dny zkoušela mlsně otevřít já, před třemi dny Radim, co není žádný chrasťák, ale akorát se mu podařilo zlomit vývrtku. Ženy ovšem zažily úspěch. Nepokořily však špunt, ale rovnou flašku. Při kroucení vývrtkou se najednou ozvalo rup!, Janě zůstala v ruce půlka hrdla láhve a na té druhé, co zatím držela, byl jak stará žvýkačka na riflách přilepený špunt. Asi někdo na špunt z hecu použil vteřinové lepidlo;-).

Lili jsme lačně víno malou skulinou pod špuntem, kde se odštípl kus skla a lahodný mok cedili přes kapesník s mikymausem. Já naštěsí jenom zkusila a pak jsem ho s radostí přenechala ženským. Z lahodného vína zcepeněl Haně jazyk a Jana se začala blbě uculovat a jazykem taky nevládla. O kvalitách moku netřeba pochybovat:-). A já si ve finále o rozbitou láhev pořezala ruku, když jsem ji házela do koše a zapomněla, že rozbitá a řeže!

A to byl konec zaječí krve v našich končinách. Už ji nekoupím.