PODNIK ŽHAVÝ JAKO OHEŇ SÁM

Dlouho jsem nepodnikla privátní akci s kamarádkou Janou. Nějak jsem měla jiné zájmy. I když se občas u některé akce vyskytla, staré časy se se hlásí o slovo až teď;-).

Včera jsem už poněkolikáté vyslechla litanie na jejího přítele - expřítele, co se pořád v jejím životě točí jak hrnek na hrnčířově kruhu. Lovestory a nenávist. Lovestory a smutek. Lovestory a beznaděj...

A dost, řekla jsem si, když už se to po pár měsících nedalo poslouchat. Jana je dravec a potřebuje do života trochu šťávy, nikoliv leklou rybu, nereagující na erotické prádlo a svůdné návrhy;-). Malinko jsem ji podpořila v rozhodnutí, ať se na něj vykašle, páč v tom já už umím chodit. A vhodně jsem ze sebe trousila různá moudra.

Že jestli je to ta pravá láska, tak o ni chlápek tak jako tak zabojuje.

Že chlap, co není hoden jejích slz, ji nerozpláče.

Že včerejšek je minulost, zítřek tajemství, ale dnešek je dar.

Za odměnu mi Janinka řekla, že je ráda, že mě má. Což o to, to já taky! Jenže kvůli tomu ještě nemusím podnikat výlety do Urnového hájku.:-)

Janu totiž napodlo, že spolu někam po dlouhé době vyrazíme. Že se z toho musí dostat. A kdo jiný, než nejlepší kamarádka ji na strastiplné cestě má doprovázet? Uvolila jsem se dělat gardedámu. O víkendu a nejlépe hned zítra. Cíl je jasný: Urnový hájek. Destinace: Luhačovice.

Na kremaci se ovšem nechystáme.

Urnový hájek je lichotivé pojmenování nejmenovaného podniku, ve kterém klientky lázní ve věku pokročilém křepčí s lázeňskýma švihákama. Myslím, že od laškovného pomrkávání okem s falešnýma řasama je jen skok do sousedního lázeňského domu;-).

Jednou jsme tam už zabloudily, víceméně náhodou, když nás nechtěli vpustit do jiné tančírny, kde byli všichni chlapi zadaní a jejich tanečnice a potenciální spolunocležnice na nás vrhaly ke dveřím nenávistné a spalující pohledy. Chlapíkovi, co tam prodával lístky, jsme asi taky nebyly po chuti, páč nám zatarasil vchod a skrz zuby procedil "tady už není místo."

Taková potupa! My, ozdoba lokálů! A nás že tam nechtějí?

Zahanbeně jsme klopýtaly ve svých tanečních botách z nepřátelského území tančírny  a cestou jsme narazily na zmíněný podnik. Vešly jsme - a ocitly se v prehistorii. Ale v jasné převaze byli chlapi, tudíž osazenstvo Urnového hájku nás tehdy přivítalo potleskem:-). Nikdo nás nevyhazoval. Byly jsme zdaleka nejmladší a bez zjevných neduhů. Zájemci se k nám jen hrnuli, ale jejich entuziasmus a křepkost, kterou dokáže tělu dodat jen lázeňská kúra, nás poněkud vyděsily. Tak jsme vzaly nohy na ramena.

Ale časy se mění. Osamělou ženu zájem potěší. A podnik s názvem Urnový hájek se zdá být záměru nakloněn:-).