NA VÁCLAVOVI

První pracovní týden čítající tři dny byl docela hektický. Proto jsem včera s povděkem kvitovala, že páteční večer strávím kulturně, v kině. Přidala jsem se k Hanýskovi a jeho kamarádkám a kamarádovi. Místní kino bylo ze dvou třetin (což je nad poměry!) naplněné zážitkuchtivými diváky.

Už dlouho nebylo slyšet tak mocné šustění sáčků s oříškama, mandlema a hlavně velmi starýma gumovýma medvídkama a jinou havětí, které prodává bába před kinem za nekřesťanské ceny a lidi to bezhlavě kupujou. Koupila jsem si taky jednou pár gumových žížal pro zpříjemnění filmového zážitku. Nejdříve jsem se marně snažila ukousnout žížale hlavičku, dosáhla jsem akorát toho, že se mi k sobě přilepily zuby a já je nemohla odtrhnout:-) Nakonec jsem si ji celou nacpala do pusy a ona se mi tam pomalu rozpouštěla... ti, kdož mají, stejně jako já, slabost pro gumové příšerky, mi dají za pravdu, že pokud se nedají kousat, jsou šlendrián a bába ať si je žere sama.

Tak tentokrát jsme bábě vydělat nedali, ale místo toho Hanýsek z batohu vykouzlil sedmičku červeného a plechové hrnky s nápisem Che Guevara. Sedět někde jinde a ne v kině, možná by se leckdo nad náma s plecháčkama v dlaních ustrnul a hodil nám tam po troníčku:-).

Film Václav. Podle upoutávek jsem se těšila, jak se popasu na cizím neštěstí (prý že jeden průšvih za druhým!), páč nic nic tak nepotěší a síly do života nedodá, jako zjištění, že jiní jsou na tom daleko hůř.. a s tou škodolibou radostí jsem do kina šla.

Místo toho jsem uviděla tragikomický příběh retardovaného chlapa ze Severních Čech, místy legrační, ale spíš smutný, proložený láskou a občasným zoufalstvím a beznadějí jeho matky. Ta barabizna, ve které spolu žijí, jakoby vyjadřovala celou situaci a ve chvíli, kdy Václav začne dávat barabiznu dohromady, se zdá, že se blýská na lepší časy... ale jen na chvíli. A pak přijde zlom a celý život je v háji... Pro osudovou lásku, nebo spíš osudovou zakoukanost do sekretářky v JZD a občasné knihovnice Lídy, gradující při scéně ve vaně při svíčkách, jakoby si tvůrci vzali mustr z Forresta Gumpa.

Zvláštní film. A je zajímavé přemýšlet, jak byste si v takové situaci počínali vy. Být Václavem by bylo asi snadné. Dobromyslný prosťáček, který s úsměvem na rtu a dobrým úmyslem pálí dvě dávky na projíždějícího pošťáka a nic mu na tom nepřijde divné. Na druhé straně vy jako sousedi takového člověka. Nevíte, odkud vytáhne pušku do tátovi, nebo pistol, co někde ukrad ožralému vrátnému. A kdy to napálí do vás nebo vašich dětí.

A z toho i zamrazí.